UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost↪ 1× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2743/16

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2016-08-29Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.2743.16.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2016-08-16Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti JUDr. Ing. I. Z., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem [adresa] B, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2016, č. j. 21 Co 439/2014-402, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 6. 2013, č. j. 7 C 90/2009-276, určil, že stěžovatel je vlastníkem pozemku o výměře 5 m2 nacházejícího se na pomezí jeho nemovitostí a nemovitostí souseda a blíže označeného ve výroku rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 21 Co 439/2014-402, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu stěžovatele na určení vlastnictví zamítl. Proti rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 16. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; mezi ně náleží podle § 72 odst. 3 téhož zákona rovněž mimořádný opravný prostředek, mj. dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti; je třeba ji pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany. Ústavní stížnost je nepřípustná pro předčasnost, neboť byla podána proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž se ovšem měl stěžovatel primárně bránit dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem a teprve proti pravomocnému rozhodnutí dovolacího soudu případně brojit ústavní stížností. O možnosti podat dovolání přitom byli účastníci řádně poučeni; krajský soud v rámci napadeného rozsudku poukázal na podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a uvedl, že se podává do 2 měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu nalézacího. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací