Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nao 69/2009 ze dne 4. 11. 2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a domáhá se jeho zrušení. Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byla jako opožděná odmítnuta námitka "podjatosti soudu", vznesená stěžovatelem dne 6. 4. 2009 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 254/2008, a to v podstatě s odůvodněním, že tato námitka nebyla stěžovatelem uplatněna v týdenní lhůtě, stanovené v ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s., když bylo zjištěno, že o důvodech, v nichž stěžovatel podjatost soudců městského soudu spatřuje, se dověděl více jak měsíc před tím, než námitku podjatosti vznesl. Tento postup považuje stěžovatel za protiústavní. Je přesvědčen o tom, že pokud je právo na nestranný a nezávislý soud základem práva na spravedlivý proces, nemůže zákon takto založené právo na soudní ochranu omezit jeho zánikem uplynutím doby. Podmínění práva účastníků správního soudního řízení na nezávislý a nestranný soud v ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. lhůtou jednoho týdne pro podání námitek podjatosti soudu porušuje podle něj i "právo na rovnost účastníků v řízení před soudem, ve vztahu k účastníkům občanského soudního řízení", neboť, jak dále uvádí, občanský soudní řád takové omezení práva na nezávislý a nestranný soud nemá. Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že nezkoumal podle čl. 95 Ústavy, zda ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, sám stěžovatel však návrh na zrušení tohoto ustanovení - s odkazem na možnosti Ústavního soudu - nepodal.
Poté, co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadeného usnesení, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná. Stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces napadeným rozhodnutím v podstatě zdůvodňuje tvrzením, že samotné aplikované ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. je protiústavní. Ústavní soud však důvod k postupu podle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neshledal. Ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. není v rozporu s právem na nestranný a nezávislý soud, pouze upravuje způsob uplatnění námitky podjatosti a, pokud toto uplatnění časově omezuje, činí tak evidentně z toho důvodu, aby nedocházelo ke zneužívání námitek podjatosti k protahování řízení. Stěžovatel se také mýlí ve svých předpokladech, z nichž dovozuje nerovnost mezi účastníky správního a občanskoprávního řízení. Občanský soudní řád obsahuje rovněž časové omezení možnosti uplatnění námitky podjatosti, a to ve svém v ustanovení § 15a odst. 2 (konečně obdobné omezení má i zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 37 odst. 1). Ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. bylo pak, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, na něž lze zcela odkázat, použito a vyloženo způsobem, v němž Ústavní soud protiústavnost neshledal, závěry tam uvedené navazují na skutková zjištění o tom, kdy se stěžovatel o důvodech, v nichž spatřuje podjatost soudců městského soudu, dověděl, přičemž tato skutková zjištění stěžovatel ve stížnosti ani nezpochybňuje. Z uvedeného je patrno, že Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným usnesením neshledal, a proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Pokud jde o námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Rychetského, vznesenou v tomto řízení, tato byla formulována jen in eventum, pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti s řízením o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu, a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2010
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu