UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 7× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2806/20

Téma · generováno AIPovinné zastoupení advokátem v ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2020-10-07Zpravodaj: Fiala JosefTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2020:4.US.2806.20.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - KS Ústí nad Labem FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ pro Liberecký krajNapadený akt: rozhodnutí soudu zákonPodání: 2020-09-30

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl postup správních soudů ve věci soudního poplatku a zároveň požadoval zrušení povinného zastoupení advokátem. Ústavní soud jeho stížnost odmítl, protože nebyl zastoupen advokátem, a měl již z dřívějších řízení znát tuto povinnost. Odmítl také neurčitý návrh na zrušení zákonných ustanovení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost lze podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout pro absenci povinného zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 téhož zákona i bez opětovné výzvy, jestliže byl stěžovatel v předchozích řízeních o této povinnosti prokazatelně poučen.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18 , sp. zn. II. ÚS 2668/18 , sp. zn. IV. ÚS 3541/18 , sp. zn. III. ÚS 3788/18 , sp. zn. I. ÚS 1/19 , sp. zn. IV. ÚS 255/19 , sp. zn. III. ÚS 4014/19 , sp. zn. IV. ÚS 1316/20 , sp. zn. I. ÚS 2609/20 ) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2020 č. j. 1 Afs 398/2019-51 a usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 1. října 2019 č. j. 59 Af 40/2018-55 a s ní spojeným návrhem na odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením), za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro Liberecký kraj, sídlem [adresa] Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Dne 30. 9. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost (pozn. obsahově zcela shodná s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. I. ÚS 2609/20), kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu a současně žádá o zrušení ustanovení o povinném zastoupení advokátem. Z jejího obsahu a přiloženého usnesení Nejvyššího správního soudu se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 24. 4. 2019 č. j. 59 Af 40/2018-38 zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť stěžovatel soudu neposkytl přehled o své aktuální majetkové situaci. Kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 7. 2019 č. j. 7 As 185/2019-18. Poté krajský soud opětovně vyzval stěžovatele, aby do 15 dnů zaplatil soudní poplatek a současně ho poučil, že po marném uplynutí lhůty řízení zastaví. Teprve po uplynutí určené lhůty stěžovatel opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce a prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu, tudíž krajský soud napadeným usnesením řízení zastavil a zamítl jeho žádosti. Následnou stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi a jsou mu tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání. Nutnosti povinného zastoupení si je navrhovatel vědom, neboť v ústavní stížnosti informoval, že "pro případ nevyhovění již nyní žádá o umožnění ustanovení mu advokáta ČAK".

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18, sp. zn. II. ÚS 2668/18, sp. zn. IV. ÚS 3541/18, sp. zn. III. ÚS 3788/18, sp. zn. I. ÚS 1/19, sp. zn. IV. ÚS 255/19, sp. zn. III. ÚS 4014/19, sp. zn. IV. ÚS 1316/20, sp. zn. I. ÚS 2609/20) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

7. Návrh na zrušení blíže nespecifikovaných zákonných ustanovení Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2020

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací