Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele R. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 22/1995 ze dne 15. 5. 1996, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 29. 9. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil dle jeho obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 22/1995 ze dne 15. 5. 1996, jímž byl stěžovatel, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 106/1996 ze dne 24. 9. 1996, shledán vinným pokusem trestného činu vraždy ve smyslu § 219 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let. Stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud jeho případ přezkoumal a aby mu do doby, než bude celá věc prošetřena, přerušil výkon trestu odnětí svobody, v němž se momentálně nacházel, aby se mohl postarat o svou družku a o dceru.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto případě bylo tímto procesním prostředkem, od jehož doručení bylo třeba odvozovat běh lhůty k podání ústavní stížnosti, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 106/1996 ze dne 24. 9. 1996, které stěžovatel i jeho právní zástupce převzal dne 29. 10. 1996. Jestliže stěžovatel předal svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až po uplynutí téměř čtrnácti let od tohoto data, učinil tak zjevně opožděně, proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Odmítnutím ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně pozbyl smyslu rovněž návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, k jehož projednání by Ústavní soud nebyl ani jinak příslušný, neboť takovou kompetencí nedisponuje. I kdyby byl návrh stěžovatele na přerušení výkonu trestu Ústavním soudem posouzen jako návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, sdílel by akcesoricky osud ústavní stížnosti a byl by tedy též odmítnut. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2010
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj