Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2818/21

Téma · generováno AIPřípustnost ústavní stížnosti při podjatosti soudce

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 10. 11. 2021Zpravodaj: Šámal PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2021:4.US.2818.21.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS České BudějoviceNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 18. 10. 2021Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost

Shrnutí · generováno AI

Společnost napadla rozhodnutí, jímž byl na její majetek prohlášen konkurs, protože podle ní rozhodoval podjatý soudce. Ústavní soud stížnost odmítl, jelikož před ní nevyužila žalobu pro zmatečnost. Ta slouží právě k námitce, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, nebyla-li před jejím podáním vyčerpána žaloba pro zmatečnost. Námitku, že o způsobu řešení úpadku rozhodoval vyloučený soudce, lze uplatnit žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; rozhodnutí o způsobu řešení úpadku se pro tento účel považuje za rozhodnutí, jímž bylo insolvenční řízení skončeno.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení).
    Zobrazit v textu
  • To je důvodem zmatečnosti řízení podle uvedeného zákonného ustanovení.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodní společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES, a. s., sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2021 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 854/2021-B-1724 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2021 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1675, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 21. 3. 2014 č. j. KSCB 27 INS 29347/2013-A-64 zjistil úpadek stěžovatelky. Krajský soud svolal na den 11. 6. 2021 schůzi věřitelů, jehož hlavním bodem mělo být rozhodnutí o způsobu řešení úpadku stěžovatelky. Den před jednáním schůze věřitelů stěžovatelka vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce Zdeňka Strnada.

3. Krajský soud následně v den konání schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek stěžovatelky napadeným usnesením. Z něj se podává, že krajský soud námitku podjatosti vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť se týkala postupu rozhodujícího soudce v řízení. Opakovaně o ní nadto rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"). Krajský soud zdůraznil, že vzhledem k tomu, že schůze věřitelů byla pečlivě připravena a jejím hlavním důvodem bylo rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, krajský soud schůzi věřitelů uskutečnil, aniž vznesenou námitku podjatosti předložil k rozhodnutí nadřízenému soudu podle § 15b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Přitom vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. 29 Odo 714/2002) k výkladu § 15b odst. 2 o. s. ř., že nemá-li soud námitku podjatosti podanou před jednáním za důvodnou a současně věc na tomto jednání rozhodne, bude případná podjatost zkoumána toliko při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému na tomto jednání, a proto nepředložil námitku podjatosti samostatně nadřízenému soudu. Krajský soud dále uvedl, že si není vědom toho, že by spis nebyl veden v souladu s platnou úpravou, v řízení postupoval transparentně a přezkoumatelně a není v žádném "nestandardním vztahu" s insolvenční správkyní, což se podává již z usnesení vrchního soudu ze dne 7. 5. 2019 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 1 VSPH 688/2019-B-1194. Rozhodující soudce se necítí být jakkoli podjatý.

4. Vrchní soud potvrdil napadené usnesení krajského soudu k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením. Vrchní soud nejprve zdůraznil, že stěžovatelka spojovala pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce zaprvé s jeho postupem v řízení (tvrzené průtahy, chyby při vedení řízení atp.), z čehož podjatost dovozovat nelze, zadruhé, s jeho "nadstandardním vztahem" vůči insolvenční správkyni, a zatřetí, s jeho nepřátelským vztahem vůči panu F. S., jehož krajský soud označil za ovládající osobu stěžovatelky. Podle vrchního soudu šlo o totožné námitky, které již vypořádal v usnesení ze dne 7. 5. 2019 (sub 3 in fine). Odkazovala-li stěžovatelka na vyloučení rozhodujícího soudce Zdeňka Strnada pro poměr k insolvenční dlužnici v jiné věci (usnesení vrchního soudu ze dne 7. 9. 2020 č. j. KSCB 26 INS 27546/2019, 2 VSPH 1021/2020-B-295), šlo o jinou situaci. Soudce Zdeněk Strnad v odkazované věci reagoval předžalobní výzvou adresovanou insolvenční dlužnici (provozující mimo jiným internetové zpravodajství) na zveřejněný článek, který jeho práci kritizoval; obdobné okolnosti nyní posuzovanou věc nedoprovází.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti trvá na tom, že rozhodující soudce Zdeněk Strnad měl být vyloučený z projednávání a rozhodování v její věci. Stěžovatelka odkazuje na jiné insolvenční řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. KSCB 41 INS 27546/2019 (sub 4), ve kterém byl týž rozhodující soudce z rozhodnutí a projednání věci vyloučen. Rozhodující soudce Zdeněk Strnad v uvedené věci označil několikrát jednání F. S. (domnělou ovládající osobu stěžovatelky) za účelové a mající za cíl zmařit účel insolvenčního řízení. Nikdy přitom nebylo prokázáno, že F. S. by se jakkoli v uvedeném řízení angažoval. Je proto zřejmé, že rozhodující soudce má k uvedené osobě nepřátelský vztah. Stěžovatelka zdůrazňuje, že pochybnost o podjatosti soudce je dána i tehdy, jeví-li se objektivně, že soudce má určitý poměr k věci či účastníkům řízení. Stěžovatelka dále tvrdí, že uvedené dostatečně popsala v odvolání proti napadenému usnesení krajského soudu, avšak vrchní soud na její námitky nereagoval adekvátně. Konečně stěžovatelka tvrdí, že její ústavní stížnost je přípustná; podala-li by stěžovatelka dovolání, k namítaným vadám jako tzv. procesním vadám nelze v dovolacím řízení přihlížet bez dalšího, není-li dovolání shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což by v nyní posuzované věci nemohlo nastat. Nelze ani použít žalobu pro zmatečnost. Uvedený opravný prostředek by totiž byl odmítnut "s ohledem na rozsah procesních vad", přestože je zmatečnostním důvodem, rozhodoval-li ve věci vyloučený soudce [§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.

7. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, rozhodoval-li vyloučený soudce nebo přísedící. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, rozumí v insolvenčním řízení i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016 sen. zn. 29 ICdo 16/2016, bod 53. rozsudku 29. 8. 2019 sen. zn. 29 ICdo 154/2017 či bod 36. usnesení ze dne 31. 8. 2020 sen. zn. 29 ICdo 2/2019).

8. Stěžovatelka v nyní posuzované věci brojí proti rozhodnutím insolvenčního soudu a odvolacího soudu o způsobu řešení úpadku a namítá, že v její věci rozhodoval vyloučený soudce. Stěžovatelka tedy měla možnost brojit proti napadeným rozhodnutím žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Stěžovatelka výslovně tvrdí, že podání žaloby pro zmatečnost nevyužila. Nelze jí přitom přisvědčit, že její věc je specifická "rozsahem namítaných vad"; je to právě žaloba pro zmatečnost, jež slouží k nápravě vad spočívajících v porušení základních zásad ovládajících soudní řízení. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti spočívá výlučně na tvrzení nedostatečného či nesprávného vypořádání její námitky podjatosti; směřuje výhradně k tomu, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. To je důvodem zmatečnosti řízení podle uvedeného zákonného ustanovení. K obdobnému hodnocení argumentace stěžovatele v jiném řízení se Ústavní soud uchýlil již v bodu 7. usnesení ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. I. ÚS 2448/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Také v uvedené věci Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný, neboť tehdejší stěžovatel nevyužil žalobu pro zmatečnost jako procesní prostředek k ochraně svých práv.

9. Nutno konečně podotknout, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti předpokládané uvedeným ustanovením v nyní posuzované věci neshledal. Proto soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2021

Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací