Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

NálezVyhověno

Spisová značka

IV. ÚS 2821/26: Lhůta pro doplnění stížnosti proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání

Téma · generováno AIDoplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 4. 11. 2026Vyhlášení: 12. 11. 2026Zpravodaj: Kühn ZdeněkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:4.US.2821.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ OstravaNapadený akt: rozhodnutí jinéPodání: 21. 9. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na obhajobu právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

Shrnutí · generováno AI

Obviněný chtěl po nahlédnutí do rozsáhlého spisu doplnit stížnost proti zahájení trestního stíhání. Státní zastupitelství ji zamítlo čtyři dny před koncem avizované lhůty, aniž vysvětlilo naléhavost takového postupu nebo obviněného předem upozornilo. Ústavní soud proto jeho rozhodnutí zrušil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Rozhodne-li státní zástupce o stížnosti proti zahájení trestního stíhání před avizovaným doplněním, musí obviněného zpravidla předem vyrozumět o zkrácení lhůty a řádně odůvodnit, proč nelze vyčkat. To platí i pro již odůvodněnou stížnost. Neodůvodněné rozhodnutí před přiměřenou avizovanou lhůtou porušuje čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Státní zástupce není samozřejmě lhůtou, kterou si stěžovatel vyhradil pro doplnění stížnosti, vázán. Může ji zkrátit. Takový krok však musí řádně odůvodnit, pouhý odkaz na rychlost řízení není dostatečný.
    Zobrazit v textu
  • Rozhodující tedy není, zda byla stížnost neodůvodněná nebo nějaké důvody obsahovala, ale to, zda stěžovatel vznesl legitimní argumenty pro poskytnutí dodatečné lhůty pro doplnění důvodů stížnosti.
    Zobrazit v textu
  • Pokud dozorové státní zastupitelství rozhodlo o instanční stížnosti, aniž vyčkalo na její stěžovatelem ohlášené doplnění po nahlížení do spisu, a v odůvodnění usnesení neuvedlo žádný důvod pro nutnost vydat rozhodnutí před stěžovatelem ohlášenou lhůtou, porušilo právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., zastoupeného Matyášem Ritterem, advokátem, sídlem [adresa] Olomouc, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. září 2026 č. j. 2 KZV 37/2026-15, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

I. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. září 2026 č. j. 2 KZV 37/2026-15 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

II. Usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. září 2026 č. j. 2 KZV 37/2026-15 se ruší.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Tento nález navazuje na konstantní judikaturu. Pokud státní zástupce rozhoduje o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, nesmí ignorovat žádost obviněného o poskytnutí dodatečné lhůty pro doplnění důvodů stížnosti. Státní zástupce musí buď upozornit stěžovatele na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovit mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo vyčkat na doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, pokud aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může státní zástupce o stížnosti rozhodnout bez dalšího. To však musí v odůvodnění svého usnesení vysvětlit. Není přitom rozhodné, zda sama stížnost obviněného byla neodůvodněná (blanketní) nebo nějaké důvody obsahovala.

II. Popis věci a její procesní vývoj

2. Stěžovatel je obviněn ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku (usnesením policejního orgánu ze dne 6. 8. 2026). Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovateli doručeno 11. 8. 2026 a obhájci 19. 8. 2026. Dne 13. 8. 2026 podal stěžovatel proti usnesení stížnost ke krajskému státnímu zastupitelství (dozorové státní zastupitelství). Na pěti stranách stěžovatel kritizoval vnitřní rozpory mezi výrokem a odůvodněním usnesení o zahájení trestního stíhání, nesprávné právní posouzení věci, rozpory v určení poškozeného a vymezení škody apod. Stížnost předeslal sdělením, že ji hodlá doplnit o další důvody, neboť obhájce se předtím musí seznámit s obsahem trestního spisu, a to nejpozději do 15. 9. 2026. Po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obhájci (19. 8. 2026) stížnost zaslal opětovně (20. 8. 2026) a kompletně odkázal na obsah původní stížnosti ze dne 13. 8. 2026.

3. Obhájce do spisu nahlížel ve dvou dnech, 25. 8. 2026 a 26. 8. 2026. Dozorové státní zastupitelství však o stížnosti rozhodlo již 11. 9. 2026, tedy čtyři dny před uplynutím požadované lhůty. Stížnost zamítlo jako nedůvodnou.

III. Argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá výlučně usnesení dozorového státního zastupitelství. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž si ve stížnosti proti zahájení trestního stíhání lze vyhradit lhůtu k jejímu doplnění. Státní zástupce musí v takovém případě buď stěžovatele upozornit na nepřiměřenost navržené lhůty a stanovit mu lhůtu přiměřenou, anebo doplnění vyčkat; rozhodnout může jen za situace, neumožňuje-li aktuální procesní situace jiný postup. Rozhodnutí z důvodu naléhavé procesní situace však musí řádně odůvodnit. Stěžovatel si v nynější věci vyhradil na doplnění stížnosti zhruba jeden měsíc, což je přiměřené rozsahu trestního spisu (v době nahlížení činil spis cca 1050 stran). Státní zástupce však rozhodl před uplynutím vyhrazené lhůty, aniž stěžovatele upozornil na její případnou nepřiměřenost (požadovaná lhůta však nepřiměřená být nemohla) a aniž v usnesení uvedl jakýkoli důvod, proč nemohl postupovat jinak. Na tom nemění nic ani to, že stížnost samotná nebyla blanketní - její odůvodnění totiž obhájce vypracoval v zákonné třídenní lhůtě bez znalosti obsahu trestního spisu. Stížnost stručně odůvodněná přece nemůže požívat menší ochrany než stížnost neodůvodněná vůbec.

5. Nadto stěžovatel kritizuje, že se státní zástupce nevypořádal ani s obsahem podané stručné stížnosti. Odůvodnění jeho usnesení je šablonovité, o čemž svědčí bod 7, který hovoří o usnesení o odložení věci a reaguje na stížnost poškozené (byť předmětem přezkumu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání a stížnost podal obviněný, nikoli poškozený). Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit.

IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud si vyžádal vyjádření dozorového státního zastupitelství a policejního orgánu.

7. Dozorové státní zastupitelství zdůraznilo, že sice nevyčkalo na doplnění stížnosti, ale to proto, že již podaná stížnost byla odůvodněna v rozsahu pěti stran. Proto nebylo třeba vyčkávat na její doplnění. Stěžovatel zatím nevyčerpal všechny prostředky ochrany, protože souběžně podal též podnět k výkonu dohledu, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. V tomto odkazuje "na ustálenou a poměrně bohatou judikaturu Ústavního soudu".

8. Policejní orgán ve vyjádření zdůraznil, že v judikatuře, na kterou se odvolával stěžovatel, šlo vesměs o stížnosti nijak neodůvodněné. Stěžovatelova stížnost však odůvodněná byla. K nahlížení do spisu ve dvou dnech vysvětluje, že pověřenému zástupci obhájce se první den při kopírování listin vybil mobilní telefon. Celkem nahlížení trvalo zhruba 2,5 hodiny. Z podané ústavní stížnosti není jasné, jaké jiné námitky stěžovatel chtěl doplnit. Jeho tvrzení je tak účelové, porušení práva dostatečně nekonkretizoval.

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ve věci není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

V. Přípustnost ústavní stížnosti

10. Ústavní soud v nedávném plenárním usnesení vysvětlil, že pokud obviněný, který neúspěšně podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tvrdí, že rozhodnutí dozorového státního zástupce o této stížnosti (§ 160 odst. 7 trestního řádu) je neústavní, musí se přímo proti tomuto rozhodnutí bránit ústavní stížností. Podnět k výkonu dohledu (§ 12d zákona o státním zastupitelství) není procesním prostředkem ochrany práv obviněných ve věcech zahájení trestního stíhání (usnesení ze dne 10. 6. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 7/26, č. 101/2026 Sb., bod 66). Byť krajské státní zastupitelství odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, pomíjí její sjednocení právě uvedeným usnesením Pl. ÚS 7/26.

VI. Posouzení ústavní stížnosti 11. Prostor pro přezkum ve věcech zahájení trestního stíhání je úzký. Ústavní přezkum je omezen nejen co do rozsahu, nýbrž také co do ústavně relevantního přezkumného hlediska. Ústavní soud zásadně přezkoumává jen usnesení státního zástupce, který zamítl stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 7 trestního řádu. Toto rozhodnutí přezkoumává zejména v tom směru, zda není výsledkem zjevné svévole a zda se dozorový státní zástupce nedopustil neústavního postupu. Ústavní soud však neposuzuje, zda orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání důvodně. Taková otázka spadá zásadně do jejich pravomoci [srov. již usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467), část II, nebo uvedené usnesení Pl. ÚS 7/26, bod 59].

12. Jedním z důvodů pro zásah Ústavního soudu je i neústavnost v postupu dozorového státního zastupitelství. Třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání je z ústavněprávního hlediska akceptovatelná, klade však přísnější požadavky na následný postup státního zástupce. Judikatura proto dovodila, že je-li podána blanketní stížnost, v níž si obhájce vyhradil lhůtu pro její doplnění, státní zástupce musí buď upozornit stěžovatele na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovit mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo vyčkat doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může státní zástupce o stížnosti rozhodnout bez dalšího. Důvodem, pro nějž by mohl rozhodnout bez ohledu na avizované doplnění stížnosti a bez předchozího upozornění, nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§ 2 odst. 4 trestního řádu). Tento požadavek totiž slouží k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede; žádá-li však tato osoba, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení (např. nálezy ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2934/21, bod 11, ze dne 27. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 3494/25, body 27 a 28; obecné myšlenky této judikatury jsou aplikovány v trestním řízení obecně, tedy i mimo úzkou oblast přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání, srov. detailní analýzu v nálezu ze dne 4. 8. 2026 sp. zn. II. ÚS 1893/26, body 15 až 22).

13. Státní zástupce není samozřejmě lhůtou, kterou si stěžovatel vyhradil pro doplnění stížnosti, vázán. Může ji zkrátit. Takový krok však musí řádně odůvodnit, pouhý odkaz na rychlost řízení není dostatečný. Současně takovýto postup nesmí být překvapivý a stěžovatel o něm musí být zpravidla předem uvědomen (nález II. ÚS 3494/25, bod 35).

14. Státní zástupce nyní ve vyjádření zdůraznil, že stížnost nebyla blanketní, ale odůvodněná. Podobně ve vyjádření argumentoval též policejní orgán. K tomu Ústavní soud podotýká, že shora citovaná judikatura vskutku reagovala na stížnosti blanketní, tedy nijak neodůvodněné. Ovšem to neznamená, že ke stížnostem odůvodněným je třeba přistupovat jinak (srov. shodně nález ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 816/20, bod 16: "Dle principů plynoucích z výše citované judikatury Ústavního soudu je totiž s ohledem na dodržování principů spravedlivého procesu nezbytné, aby měla stěžovatelka jistotu, že podala-li doplnění stížnosti v avizované lhůtě, přičemž jí nebylo sděleno, že by se jednalo o lhůtu nepřiměřenou nebo že by soud měl jiný důvod nezohlednit doplnění stížnosti, bude k jejím námitkám při rozhodování o stížnosti přihlédnuto. Rozdíl mezi blanketní stížností a stručně odůvodněnou stížností přitom není pro výše uvedené závěry relevantní").

15. Rozhodující tedy není, zda byla stížnost neodůvodněná nebo nějaké důvody obsahovala, ale to, zda stěžovatel vznesl legitimní argumenty pro poskytnutí dodatečné lhůty pro doplnění důvodů stížnosti. V nynější věci podal stěžovatel včas odůvodněnou stručnou stížnost (13. 8. 2026) a vyhradil si pro její doplnění lhůtu jednoho měsíce (přesně do 15. 9. 2026), což vysvětlil potřebou nahlédnout do spisu. Do spisu, který se týká stíhané závažné hospodářské trestné činnosti a je poměrně obsáhlý (přes tisíc stran), nahlížel obhájce (respektive jeho substitut) ve dnech 25. 8. 2026 a 26. 8. 2026. Státní zastupitelství vydalo usnesení 11. 9. 2026, tedy čtyři dny před vypršením lhůty, kterou si stěžovatel, resp. jeho obhájce pro doplnění stížnosti vyžádal.

16. Ve svém usnesení státní zastupitelství nevysvětlilo, proč nemohlo vyčkat další čtyři dny na vypršení vyžádané lhůty, nijak ani předtím obhájce neinformovalo, že snad nelze vyžádané lhůtě vyhovět. Lhůta v délce jednoho měsíce a dvou dní nebyla ani zjevně nepřiměřená povaze věci. Postup státního zastupitelství tak zasáhl do stěžovatelovo základního práva na soudní a jinou ochranu a do práva na obhajobu (čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny).

17. Protože již uvedené pochybení samo zakládá důvody pro zrušení napadeného usnesení, Ústavní soud nehodnotil, zda též reakce státního zastupitelství na uplatněné stížnostní důvody byla dostatečná a srozumitelná. Je nicméně třeba souhlasit se stěžovatelem, že odůvodnění napadeného usnesení je velmi stručné: v podstatě je obsaženo jen v jednom delším odstavci, nadto je doprovázeno textem, který se zjevně netýká nynější věci (viz bod 7, který reaguje na stížnost poškozeného proti usnesení o odložení věci).

VII. Závěr

18. Pokud dozorové státní zastupitelství rozhodlo o instanční stížnosti, aniž vyčkalo na její stěžovatelem ohlášené doplnění po nahlížení do spisu, a v odůvodnění usnesení neuvedlo žádný důvod pro nutnost vydat rozhodnutí před stěžovatelem ohlášenou lhůtou, porušilo právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

19. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti a napadené usnesení zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. listopadu 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací