Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci stěžovatele DVO spol. s r. o., se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Jaroslavem Buriánkem, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2010 sp. zn. 2 Afs 22/2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2010 č. j. 30 Ca 108/2008-35. Sdělil, že dle jeho přesvědčení byl finančním úřadem zavázán k úhradě dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty ve výši 123.500,- Kč neoprávněně, nedůvodně pak byla zamítnuta žaloba, kterou proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové podal u příslušného krajského soudu. Poukázal na okolnosti, za nichž byl vystaven v roce 2004 a poté mu v roce 2007 doručen daňový dobropis na částku 123.500,- Kč, jakož i na znění § 104 zákona č. 235/2004 Sb., týkající se nesprávného uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období, když podle tohoto ustanovení však nebylo v předmětné věci postupováno. Dále v ústavní stížnosti uvedl, že z uvedených důvodů se cítí dotčen ve svých (blíže neoznačených) základních právech, daných Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že jmenovaný soud se v řízení o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové s námitkami žalobce, nyní stěžovatele, s poukazem na skutková zjištění, na obsah § 42 odst. 1 až 4 písm. a), § 43, § 72 odst. 1, § 73 odst. 1 a § 77 odst. 1, 2, jakož i na znění § 104 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zcela vypořádal a opodstatněně jeho kasační stížnost zamítl. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč postup příslušného finančního úřadu, jenž mu dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši 123.500,- Kč, považuje za správný, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla žaloba stěžovatele proti rozhodnutí finančního ředitelství zamítnuta. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené zásah do práv stěžovatele shledán nebyl. Proto byl jeho návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 1. prosince 2010
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu