Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyň Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem, AK se sídlem v [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2009 čj. 2 Afs 90/2009-68, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2009 čj. 11 Ca 362/2007-33, rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 11. 2007 čj. 16/86346/2007/1560 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. 8. 2007 čj. MHMP 359359/2007/DOP-T/Do/Taxi, spojené s návrhem na zrušení části I., oddílu B., položky číslo 4. Výměru MF č. 1/2010 ze dne 8. prosince 2009, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, a Nařízení hl. m. Prahy č. 20/2006, o maximálních cenách osobní taxislužby, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části I., oddílu B., položky číslo 4. Výměru MF č. 1/2010 ze dne 8. prosince 2009, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, a Nařízení hl. m. Prahy č. 20/2006, o maximálních cenách osobní taxislužby, se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a orgánů veřejné správy s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 1, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na úplné, resp. částečné, zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu správního řízení ve věci uložení pokuty ve výši 400 000,- Kč podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění, za nesplnění povinnosti v označování zboží cenami podle § 13 citovaného zákona, stěžovatel uvedl své námitky k právnímu posouzení věci správními orgány a správními soudy a proti výši vyměřené pokuty; odůvodnil též svůj návrh na zrušení právních předpisů.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního, resp. správního, rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR). Zvláště zevrubné odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dostačujícím způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené. Opakovat to, co již správně bylo tímto rozsudkem řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Zjevně neopodstatněným Ústavní soud shledal i tvrzení stěžovatele o neústavnosti ke zrušení navrhovaných právních předpisů, resp. jejich části; s námitkami stěžovatele uvedenými v ústavní stížnosti se dostatečně vypořádaly již správní soudy, včetně poukazů na judikaturu Ústavního soudu k právní regulaci podnikání v oblasti taxislužby; Ústavní soud nemá potřebu k odůvodnění jejich rozhodnutí cokoliv dodávat. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu