Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Mgr. M. K., advokáta, právně zastoupeného Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti příkazu k odnětí věci Policií ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 25. července 2013, č.j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení, jimž mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 2 odstavci 3 Ústavy, v čl. 2 odstavci 2; v čl. 4 odstavců 1 a 4; v čl. 11 odstavcích 1 a 4 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 1 odstavci 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovatel ve svém podání uvedl, že napadeným příkazem byly odejmuty v něm uvedené věci, k čemuž došlo bezprostředně poté, co mu byly tyto věci protokolárně, nikoliv však fakticky, vráceny. K předchozímu odnětí došlo při prohlídkách jiných prostor a pozemků dle ustanovení § 83a trestního řádu, které byly nařízeny příkazy Okresního soudu v Lounech ze dne 11. října 2010, č.j. 0 Nt 1006/2010-5 a č.j. 0 Nt 1007/2010-5, zrušenými nálezem Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. II. ÚS 2979/10; a příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. října 2010, č.j. 0 Nt 1019/2010-9, zrušeným nálezem Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 3370/10.
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu (čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy ČR), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odstavec 1 ve spojení s § 72 odstavci 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. V projednávaném případě přísluší stěžovateli nástroj spočívající v dozoru státního zástupce upravený v ustanovení § 174 a násl. trestního řádu. Teprve poté bude prostor pro rozhodovací činnost Ústavního soudu. V této souvislosti lze odkázat i na obdobná rozhodnutí Ústavního soudu k téže věci sp. zn. II. ÚS 2912/13; sp. zn. III. ÚS 2928/13; sp. zn. IV. ÚS 2931/13 a sp. zn. II. ÚS 2934/13. Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2013
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka