Ústavní soud rozhodl dne 6. října 2011 ve věci ústavní stížnosti F. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. 42 T 20/2006 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007 zamítajícím citovaný rozsudek Městského soudu v Praze takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Z ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatel žádá zrušení (jeho slovy "revizi") rozhodnutí, jež byla obecnými soudy vyhlášena již před více než čtyřmi lety a že trest odnětí svobody uložený nalézacím soudem (a přezkoumaný soudem odvolacím) stěžovatel odpykává. Z uvedeného bez pochybností plyne, že ústavní stížnost byla podána opožděně, pročež jakýkoliv přezkum opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti je vyloučen. Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Vyzývat stěžovatele k odstranění vady ústavní stížnosti, jež nebyla sepsána advokátem, považoval by Ústavní soud za nadbytečné, neboť byť by i byla tato vada (jakož i absence povinného právního zastoupení stěžovatele) odstraněna, nic by to na opožděném podání návrhu nezměnilo. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. října 2011 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj