IV. ÚS 2931/09

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 13. 11. 2009 doručeno podání stěžovatele, jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není. Stěžovatel především nerespektoval § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Zejména k odstranění této vady, o níž byl poučen přípisem ze dne 3. 12. 2009, mu byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 20 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Stěžovateli byla předmětná výzva doručena dne 4. 12. 2009, přičemž tento vytýkanou vadu neodstranil. Toliko 15. 12. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení stěžovatele, že ze zdravotních důvodů nemůže splnit podmínky stanovené mu ČAK k tomu, aby mu byl advokát určen v souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Proto má tedy Ústavní soud projednat stížnost stěžovatele bez toho, aniž by byl stěžovatel právně zastoupen (poučení o formálních náležitostech ústavní stížnosti ze strany Ústavního soudu nadto stěžovatel považuje za šikanu).

Za těchto okolností ovšem Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť formální náležitosti ústavní stížnosti jsou stanoveny zákonem a Ústavní soud z nich nemůže učinit výjimku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2009

Michaela Židlická soudce zpravodaj