Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. K., soudní exekutorky se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. J. K., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2006, č.j. 16 Co 201/2006-33 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces.
Napadeným usnesením městského soudu bylo změněno usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech exekuce v tom smyslu, že náklady je stěžovatelce povinen zaplatit povinný, nikoli oprávněný, jak bylo rozhodnuto v řízení před nalézacím soudem. Odvolací soud v odůvodnění tohoto výroku uvedl, že soudní praxe se sjednotila na závěru, že v případě zastavení exekuce náklady exekuce soudnímu exekutorovi hradí zásadně přímo povinný, oprávněný pouze výjimečně. Soud aplikoval ustanovení § 87 odst. 3 a § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), přičemž vyložil, že konstrukce § 89 exekučního řádu je podobná ustanovení § 271 o.s.ř. Náhradu nákladů výkonu rozhodnutí, resp. exekuce je potom možno uložit oprávněnému v závislosti na důvodu, z jakého k zastavení řízení došlo. Rozhodnutí dle § 89 exekučního řádu tak přichází při zastavení exekuce v úvahu pouze v souvislosti s procesním zaviněním na straně oprávněného. Soud na závěr svého odůvodnění připomněl, že momentální nedobytnost pohledávky, která exekutorovi za povinným vzniká, není důvodem pro uložení povinnosti hradit náklady exekuce oprávněnému.
Stěžovatelka spatřuje zásah do svých základních práv v tom, že odvolací soud vykládal použitá ustanovení exekučního řádu natolik extrémně, že vybočil z mezí hlavy páté Listiny. Její argumentace je pak postavena především na premise úplatnosti úkonů prováděných exekutorem. Uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému přirovnává v důsledku k nucené práci. Dodatečně pak stěžovatelka zopakovala konstatování, že ačkoliv náklady exekuce neobdržela, byla nucena z nedobytné částky odvést DPH a další daně dávky.
S projednávanou problematikou týkající se postavení exekutora a jeho nároků na náhradu exekučního řízení se Ústavní soud vypořádal ve stanovisku přijatém podle § 23 zákona o Ústavním soudu dne 12. září 2006. Plénum Ústavního soudu se shodlo na tom, že není porušením práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví (podle čl. 36 a čl. 11 Listiny), jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.
Z podání stěžovatelky doručeném Ústavnímu soudu dne 10. října 2006 stěžovatelka polemizuje s citovaným výrokem a odůvodněním tohoto stanoviska. Čtvrtý senát Ústavního soudu však k této polemice může uvést pouze tolik, že je ve svém dalším rozhodování stanoviskem pléna vázán a další přezkum tímto stanoviskem dotčené problematiky je vyloučen. S ohledem na to, že stanovisko obsahuje komplexní rozbor otázky, které se týká tato ústavní stížnost, a je stěžovatelce známo, považuje čtvrtý senát Ústavního soud za postačující na něj pro stručnost v dalším odkázat.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2006
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu