Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2997/13

Téma · generováno AIUpuštění od výkonu zbytku trestu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 15. 10. 2013Zpravodaj: Židlická MichaelaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:4.US.2997.13.2
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 27. 9. 2013Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

Shrnutí · generováno AI

Odsouzený napadl zamítnutí žádosti, aby nemusel vykonat zbytek trestu odnětí svobody, protože rozhodnutí nebylo odůvodněno. Ústavní soud uvedl, že neodůvodnění takového negativního rozhodnutí neporušilo jeho práva, a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Absence odůvodnění negativního rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku trestu podle § 327 odst. 2 trestního řádu není v rozporu se zákonem ani se smyslem ochrany základních práv odsouzeného. Úprava § 327 trestního řádu nesleduje výlučně humanitární důvody, ale i plnění mezinárodních závazků a posouzení naplnění funkce trestu. Ústavní stížnost proto byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • K věci samé Ústavní soud dodává, že absence odůvodnění napadeného usnesení není ani v rozporu se zákonem (jeho formální stránkou - což připouští i stěžovatel), ale ani se smyslem ochrany základních práv stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Přitom již ze samotného odst. 1 až 3 § 327 trestního řádu plyne, že se zde výlučně nejedná o důvody humanitární (srov. opačně odst. 4), ale že jde také o naplňování mezinárodních závazků, resp. o zvažování míry naplnění funkce trestu.
    Zobrazit v textu
  • Nadto dokonce zákon v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu předpokládá, že nejsou-li podle soudu dány podmínky pro odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů - zde tedy ony humanitární důvody zcela vyloučeny nejsou, byť jejich případná existence v konkrétním případě k odkladu trestu nevedla - pak se dokonce ani negativní rozhodnutí nevydává (srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu z 5. 1. 2006 sp. zn. IV. 709/05).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele R. T., t. č. ve výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Petrem Kučerou, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2013 č. j. 7 Nt 323/2013-9, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 27. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Ústavní stížnost směřuje proti v záhlaví citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele podpořená návrhem tam jmenovaného občanského sdružení, aby v případě stěžovatele bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu odnětí svobody ve smyslu § 327 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatel pak spatřuje porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i principu zákazu svévole v tom, že soud napadené usnesení ve smyslu § 136 odst. 3 trestního řádu neodůvodnil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K věci samé Ústavní soud dodává, že absence odůvodnění napadeného usnesení není ani v rozporu se zákonem (jeho formální stránkou - což připouští i stěžovatel), ale ani se smyslem ochrany základních práv stěžovatele. Stát stanoví podmínky, kdy se uložený trest nevykoná, ať již mimo jiné tak, že je jeho výkon odložen (§ 322 trestního řádu), že se jeho výkon přeruší (§ 325 - § 326 trestního řádu) nebo že se od výkonu upustí. Přitom již ze samotného odst. 1 až 3 § 327 trestního řádu plyne, že se zde výlučně nejedná o důvody humanitární (srov. opačně odst. 4), ale že jde také o naplňování mezinárodních závazků, resp. o zvažování míry naplnění funkce trestu. Nadto dokonce zákon v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu předpokládá, že nejsou-li podle soudu dány podmínky pro odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů - zde tedy ony humanitární důvody zcela vyloučeny nejsou, byť jejich případná existence v konkrétním případě k odkladu trestu nevedla - pak se dokonce ani negativní rozhodnutí nevydává (srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu z 5. 1. 2006 sp. zn. IV. 709/05). Tomu, že mimo jiné v případě vyhoštění primární důvody k výkonu trestu nepominuly, nasvědčuje právě i odst. 3 § 327 trestního řádu. Nad rámec uvedeného budiž poznamenáno, že k přípisu, jenž ke spisové značce v záhlaví tohoto usnesení uvedené zaslal subjekt označený jako "C. D. S. I. - občanské sdružení", Ústavní soud nepřihlížel jednak proto, že toto podání nebylo v souladu s povinností stanovenou zákonem o Ústavním soudu sepsáno advokátem, ale i proto, že ve vztahu k ústavní stížnosti stěžovatele R. T. jde o subjekt k doplnění ústavní stížnosti bez aktivní legitimace.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací