Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2006 č. j. 5 As 15/2005-47 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2006 č. j. 5 As 2/2006-50, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Prvým z nich došlo k odmítnutí kasační stížnosti stěžovatele a R. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 10 Ca 237/2004-14a, jímž byli jmenovaní vyzváni k úhradě soudního poplatku. Nejvyšší správní soud zde vyšel z toho, že jde o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, tudíž takové, vůči němuž zákon samotný nepřípustnost kasační stížnost předjímá [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. Druhým z označených rozhodnutí potom Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele a R. K. směřující do usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. prosince 2004 č. j. 10 Ca 237/2004-16 (o zastavení řízení), když zjistil, že usnesením téhož soudu č. j. 10 Ca 237/2004-21 bylo 17. prosince 2004 předmětné rozhodnutí (pro zaplacení soudního poplatku před nabytím jeho právní moci) zrušeno, pročež neodstranitelný nedostatek podmínky řízení takto promítl do výroku svého usnesení [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.].
Stěžovatel obsáhle polemizoval s důvody uvedenými v předmětných usneseních Nejvyššího správního soudu, přičemž tvrdil dotčení ve svých ústavně zaručených právech zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v návaznosti na což se domáhal jejich kasace. Ústavní soud neshledal porušení namítaných ústavních práv stěžovatele, když na shora naznačené rozhodovací důvody blíže rozvedené v napadených usneseních postačí pro stručnost v podrobnostech odkázat. Proto posléze rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2006