Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. P. M., Ph.D., zastoupeného Mgr. Michalem Štrofem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 25 Cdo 1748/2015-710, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2014, č. j. 20 Co 302/2014-658, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 12. 2013, č. j. 9 C 1/2006-606, ve znění usnesení ze dne 20. 3. 2014, č. j. 9 C 1/2006-623, vzhledem ke jmenování stěžovatele soudcem s přidělením k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu zprostil jako advokáta zastupování žalobců; současně mu přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 1 432 785,20 Kč. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 8. 2014, č. j. 20 Co 302/2014-658, snížil odměnu a náhradu výdajů na 1 002 751 Kč a Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 7. 2015, č. j. 25 Cdo 1748/2015-710, zamítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu. Proti usnesením Nejvyššího soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 13. 10. 2015, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá fakticky zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že krajský soud nerespektoval právní názor vyslovený v téže věci dříve. V průběhu řízení totiž usnesením ze dne 12. 1. 2011, č. j. 21 Co 37/2011-350, odmítl pro subjektivní nepřípustnost podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalovaného proti usnesení o přiznání zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů, následně však napadeným usnesením ze dne 5. 8. 2014 připustil odvolání žalovaného proti (konečnému) rozhodnutí o odměně a náhradě výdajů, kterou snížil. Stěžovatel výslovně uvádí, že konkrétní výši přiznané částky nenapadá, což ovšem fakticky činí. Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti; konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Pro přezkum je relevantní výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti. Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [např. nález ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319)]. Takové okolnosti zakládající ústavní přesah v daném případě Ústavní soud neshledal. Obecné soudy nemohly zasáhnout do základních práv stěžovatele tvrzeným nerespektováním právního názoru, který v témže řízení vyslovily dříve. Touto obecnou zásadou nelze poměřovat procesní rozhodnutí civilního soudu o poskytnutí (předběžné) zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a (konečné) rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů placené ustanovenému advokátovi státem, které se může bezprostředně dotýkat ostatních účastníků řízení přinejmenším tím, že v případě neúspěchu ve věci je budou ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. povinni státu nahradit. Tohoto rozdílu v povaze rozhodnutí si přitom musel být vědom nejen zástupce stěžovatele, ale i sám stěžovatel jako profesionál - bývalý advokát, který zpochybněním přípustnosti odvolání fakticky usiluje o vyplacení odměny ve výši přiznané nalézacím soudem. Jelikož stěžovatel výslovně uvádí, že v tomto směru rozhodnutí nenapadá, Ústavní soud pouze pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění dodává, že obecné soudy důkladně a podrobně odůvodnily i konkrétní výši odměny a náhrady hotových výdajů stěžovateli vyplacené. Odvolací soud řádně odůvodnil, proč oproti rozhodnutí nalézacího soudu snížil z částky 1 432 785,20 Kč odměnu na 1 002 751 Kč. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu