Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele JUDr. F. G., zastoupeného JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2011 č. j. 25 Cdo 121/2010-248 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2009 č. j. 12 Co 819/2007-148, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Podrobně zopakoval námitky obsažené předtím již v podaném dovolání a Nejvyššímu soudu vytkl, že se jimi dostatečně nezabýval a mnohé z nich neodůvodněně oslyšel. V návaznosti na to stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že nezpůsobil žalobci (takto vedlejšímu účastníkovi před Ústavním soudem) výkonem advokacie škodu, pročež se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
K posouzení opodstatněnosti námitek obsažených v ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 11 C 335/2004. Přezkoumal obsah napadených rozhodnutí a připojeného spisu obecného soudu v kontextu zohlednění stížnostních argumentů, přičemž porušení práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Argumentace obsažená v napadených rozsudcích Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu je naprosto přiléhavá, vystavěna ústavně souladným způsobem (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a v adekvátním rozsahu se věcně vypořádává s námitkami vymezenými opětovně v ústavní stížnosti. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozsudků pro stručnost odkázat. Za této situace nemohla být ústavní stížnost posouzena jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná; proto o ní bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2012 Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu