Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky Excalibur city s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2008 č. j. 2 Afs 88/2008-84, a o návrhu, aby Ústavní soud "konstatoval, že právní úprava (§ 64 daňového řádu), z níž napadené rozhodnutí vychází, nebyla v rozhodné době v souladu s ústavním pořádkem ČR a že stěžovateli měl být přiznán úrok z prodlení ve stejné výši jako bylo penále (dle ustanovení § 63 daňového řádu)", takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
V záhlaví vymezený akcesorický návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný v její daňové věci, přičemž tvrdila, že aplikací "nespravedlivé právní úpravy", o níž se opírá, a jež byla zrušena, došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel zakotvených v čl. 1, čl. 3, čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy ČR. Důvody, pro které považuje jí kritizovanou a dnes již neúčinnou právní úpravu za nespravedlivou a stojící v rozporu s ústavním pořádkem, ve svém návrhu podrobně rozvedla, pročež se domáhala jednak zrušení předmětného rozsudku a dále vyslovení výroku, jenž je formulován v záhlaví tohoto usnesení.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvod k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. d), tj. jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost, podrobila stěžovatelka svým ústavněprávním námitkám pouze z pohledu tvrzené protiústavnosti rozhodné právní úpravy, na jejímž základě tamní soud dospěl k závěru, že nelze vyhovět její kasační stížnosti. Nahlíženo z pozice správnosti aplikace relevantního zákonného ustanovení ve znění pro posouzení předmětné záležitosti rozhodném, tato povaha stížnostních důvodů vykazuje zjevnou neopodstatněnost jejího návrhu. Akcesorický návrh stěžovatelkou artikulovaný, totiž aby Ústavní soud "konstatoval, že právní úprava (§ 64 daňového řádu), z níž napadené rozhodnutí vychází, nebyla v rozhodné době v souladu s Ústavním pořádkem ČR a že stěžovateli měl být přiznán úrok z prodlení ve stejné výši jako bylo penále (dle ustanovení § 63 daňového řádu)", potom neodpovídá dikci § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., a to ani v intencích vygenerované rozhodovací praxe Ústavního soudu (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, Pl. ÚS 42/03, Pl. ÚS 38/06). Důsledkem jeho podoby tudíž nemůže být jiný závěr, nežli že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Pro úplnost se v této souvislosti dodává, že ve vztahu ke zrušené právní úpravě a jejímu případnému ústavněprávnímu přezkumu Ústavní soud ve své rozhodovací praxi, pokud se týče aktivně legitimovaných subjektů, toliko s ohledem na ústavněprávní konsekvence plynoucí z imperativu obsaženého v čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a nutnost jejich racionálního řešení, konstatoval: "dojde-li soudce obecného soudu k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (tedy nikoli pouze v té době platný, ale také v té době již neplatný, avšak ještě aplikovatelný zákon), je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen předložit věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy)" (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, Pl. ÚS 42/03). Ačkoliv takový návrh je posléze způsobilý věcného projednání, svou kompetenci za této situace nadto Ústavní soud restriktivně specifikoval výčtem dalších podmínek a v rozsahu, který blíže popsal v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06. Vzhledem k uvedenému bylo o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2009
Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu