Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky R. D., zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 4 - Krč, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2025 č. j. 10 Co 402/2025-141 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. září 2025 č. j. 36 C 299/2020-133, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a MUDr. B. D., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Okresní soud Plzeň-město schválil usnesením ze dne 24. 9. 2021 smír mezi manžely, stěžovatelkou a vedlejším účastníkem, podle kterého se vedlejší účastník zavázal zaplatit výživné mezi manžely, a to jednorázově v celkové výši 180 tis. Kč za období od podání žaloby do 1. 12. 2021 (srov. § 697 a § 921 odst. 1 občanského zákoníku). O čtyři roky později se stěžovatelka obrátila na okresní soud a žádala, aby opravil první výrok výše zmíněného usnesení. Konkrétně navrhla, aby se odstranilo slovo jednorázově a aby se změnil konec rozhodného období (tj. až do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství, nikoli jen do 1. 12. 2021).
3. Okresní soud stěžovatelčin návrh napadeným usnesením zamítl, Krajský soud v Plzni pak toto rozhodnutí potvrdil. Podle obou civilních soudů stěžovatelkou zpochybněný výrok usnesení ze dne 24. 9. 2021 přesně odpovídá návrhu smíru, který oba bývalí manželé společně podepsali a předložili okresnímu soudu ke schválení. Žádná zjevná nesprávnost tu není.
4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka trvá na svém. Na podporu odkazuje na zvukový záznam ze soudního jednání z 24. 9. 2021, během kterého okresní soud schválil návrh na smír. Ten prý má přednost před podpisem účastníků. Vadný smír zapříčinil celou řadu porušení stěžovatelčiných práv: stěžovatelka dostala o 165 tis. Kč méně, než původně chtěla (právo vlastnit majetek); civilní soudy ji nepoučily o nemožnosti se odvolat (právo na přístup k soudu); opomněly důkaz atd. (právo na řádný proces). Podle stěžovatelky civilní soudy jí vnutily právní řešení, které nikdy nechtěla.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. To, co stěžovatelka požaduje, je podstatná změna výroku pravomocného rozhodnutí civilního soudu věcně měnící rozsah uložených povinností. K tomu však oprava výroku neslouží. Stěžovatelka opomíjí smysl a účel § 164 občanského soudního řádu. Jde o ustanovení, které má umožnit rychle a bez zatížení účastníků napravit zjevné chyby pramenící zpravidla z nepozornosti, nedůslednosti či nepečlivosti během písemného vyhotovení rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3908/2016; ve správní judikatuře např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010 č. j. 1 Afs 58/2009-541, č. 2119/2010 Sb. NSS, bod 65). Stěžovatelkou zpochybněný výrok usnesení z 24. 9. 2021 však věrně odrážel to, na čem se stěžovatelka a její bývalý manžel výslovně dohodli.
7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu