IV. ÚS 3093/15

Odůvodnění

Stěžovatel ve svém podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2015, vznesl námitku podjatosti soudce Jaromíra Jirsy, který ve věci jím podané ústavní stížnosti bude rozhodovat jako soudce zpravodaj a člen IV. senátu Ústavního soudu České republiky. Uvedl - stručně shrnuto - že soudce Jaromír Jirsa, který dříve působil jako místopředseda Městského soudu v Praze, je prý "... v plné míře sám odpovědný za nezákonnost a zbytečné průtahy v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, jakož i v řízení s tímto konkursem souvisejícím....tento soudce má vůči mé osobě zjevně nepřátelský poměr..." neboť si prý "...z pozice místopředsedy Městského soudu v Praze objednal v souvislosti s předmětným konkursním řízením mé odsouzení za údajný trestný čin pohrdání soudem...". II. Ke vzneseným námitkám se soudce Jaromír Jirsa dne 18. 11. 2015 písemně vyjádřil. Prohlásil, že se necítí být podjatým; k věci samé, ani k osobě stěžovatele nemá žádný vztah, v řízeních, jichž byl pan J. K. u obecných soudů účastníkem, jako soudce nepůsobil.

Soudce Jaromír Jirsa ve svém vyjádření dále uvedl, že pana J. K. zná toliko jako častého stěžovatele, poukazujícího na údajně vadný postup soudů, jemuž jako místopředseda Městského soudu v Praze odpovídal na jeho častá písemná podání.

Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům čtvrtého senátu, neshledal žádné podmínky pro použití ust. § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Třetí senát Ústavního soudu vzal v úvahu námitky stěžovatele, obsah spisu sp. zn. IV. ÚS 3093/15, jakož i vyjádření soudce Jaromíra Jirsy, a dospěl k závěru, že za daného skutkového a právního stavu nemohou vzniknout žádné pochybnosti o nepodjatosti tohoto soudce. Takové pochybnosti v dané věci by mohly být založeny toliko osobním vztahem konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na řízení nebo k věci samotné nebo by musely vyplývat z osobního podílu soudce na vydání rozhodnutí, napadených ústavní stížností. Žádné takové skutečnosti však v dané věci zjištěny nebyly. Toliko ta skutečnost, že Jaromír Jirsa se jako místopředseda Městského soudu v Praze podílel na výkonu státní správy soudů tím, že ve smyslu ust. § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), vyřizoval stížnosti pana J. K., nemůže založit pochybnosti o nepodjatosti soudce Jaromíra Jirsy při jeho rozhodování na Ústavním soudu. Námitky vznesené stěžovatelem jsou nekonkrétní a spekulativní a nelze z nich dovodit žádný vztah k nyní projednávané věci.

Protože nejsou naplněny podmínky pro vyloučení z projednání a rozhodování věci dle § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2015

Jan Musil v. r. předseda III. senátu Ústavního soudu

Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2015, č. j. 52 K 92/97-10291, odmítl v rámci konkursu vedeného na majetek stěžovatele jeho návrh na nařízení předběžného opatření. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 2 Ko 34/2015-10386, zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro odvolací řízení a současně usnesení městského soudu potvrdil. Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 19. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Podáním ze dne 12. 11. 2015 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce zpravodaje JUDr. Jaromíra Jirsy. Třetí senát Ústavního soudu usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. IV. ÚS 3093/15-14, rozhodl, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci.

Ústavní stížnost nesplňuje zákonné podmínky projednání. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Stěžovatel zákonem předepsanou podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nesplnil, přestože si jí musí být vědom. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátil s více podáními, při jejichž projednání (vyřízení) byl o povinném zastoupení advokátem opakovaně poučen výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2057/15, ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 217/05, nebo ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. I. ÚS 712/04, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud mimoto projednával větší množství ústavních stížností, v řízení o nichž stěžovatel advokátem zastoupen byl, z čehož je rovněž patrné, že je s touto podmínkou řízení dobře obeznámen. Ústavní soud proto stěžovatele v nyní projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění vad návrhu. Za předestřených okolností není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovateli dostávalo vždy znovu v každém jednotlivém řízení a aby mu byla vždy znovu určena lhůta k odstranění této vady návrhu. Lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že předchozím opakovaným poučením byla stěžovateli nepochybně zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení. Trvání na požadavku vždy nového (opakovaného) poučení účastníka by se v případech tohoto druhu jevilo jako postup ryze formalistický a neúčelný. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj