IV. ÚS 3127/14

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 241/97, II. ÚS 2492/12 aj.), neboť jeho prvním výrokem byla rozhodnutí Krajského soudu v Brně a rozhodnutí správního orgánu, původně napadené správní žalobou, v celém rozsahu zrušena a věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení.

Z uvedeného je tak zřejmé, že v posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Právní moc rozhodnutí krajského soudu a předchozího rozhodnutí správního orgánu byla prolomena kasačním zásahem Nejvyššího správního soudu, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná (srov. shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2492/12 ze dne 2. 4. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho důvodu by rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí její subsidiarity.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. října 2014

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj