Ústavní soud rozhodl dne 31. 8. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti firmy M., zastoupené JUDr. J.J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 1998, čj. 29 Ca 2/98-15, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, stěžovatelka uvádí, že byla v řízení před tímto soudem zastoupena svým zaměstnancem JUDr. J.M. Krajský soud však neuznal jeho vysokoškolské vzdělání v oboru právo za právnické vzdělání a ustanovení § 250a o. s. ř. vyložil nepřípustně rozšiřujícím způsobem tak, že "...za právnické vzdělání ... lze považovat absolutorium právnické fakulty..." , přestože citované ustanovení o. s. ř. takové omezení neobsahuje. Podle názoru stěžovatelky měl krajský soud po zjištění nedostatku zastoupení stěžovatelku poučit o jejích procesních právech a povinnostech a vyzvat ji k odstranění vady žaloby, neboť se jednalo o odstranitelný nedostatek podmínky řízení. Postupem soudu se stěžovatelka cítí být dotčena ve svých právech, zaručených v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto žádá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 2/98, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala žalobu na přezkoumání zákonnosti správních rozhodnutí orgánů ČI, kterými jí byla uložena pokuta ve výši 10 000,-- Kč za porušení povinností stanovených zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem a nedoložila, že JUDr. J.M. je jejím zaměstnancem, který má právnické vzdělání, krajský soud usnesením ze dne 25. 2. 1998, čj. 29 Ca 2/98-13, vyzval stěžovatelku k odstranění vady podání a mimo jiné ji poučil, že za právnické vzdělání lze obecně považovat absolutorium právnické fakulty, včetně získání vysokoškolského diplomu, na území ČR. Po předložení fotokopií diplomů, krajský soud konstatoval, že JUDr. J.M. sice získal vysokoškolské vzdělání a vykonal státní rigorózní zkoušku ve studijním oboru právo, avšak na fakultě, jejíž zaměření bylo odlišné od právnických fakult, a odpovídalo specifickým požadavkům na výuku tehdejších příslušníků SNB. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud dovodil, že zákonným požadavkem podle § 250a o. s. ř. je získání vysokoškolského vzdělání na právnické fakultě vysoké školy, přičemž nestačí získání vysokoškolské kvalifikace v oboru právo na jakékoliv vysoké škole. Krajský soud rovněž poukázal na další nedostatek v procesním zastoupení stěžovatelky, kdy z udělené plné moci nebylo zřejmé, že ji uděluje statutární orgán obchodní společnosti, ale R.M., fyzická osoba. Proto pro nedostatek zastoupení podle § 250a o. s. ř. i přes výzvu k odstranění vad krajský soud řízení zastavil.
Ústavní soud se již dříve vyjádřil k problematice obsahové a hodnotové náplně právnického vzdělání bývalých absolventů VŠ ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/95, vyhlášeném pod č. 225/1995 Sb., i když v souvislosti s kvalifikačními předpoklady pro výkon advokacie. Ústavní soud v citovaném nálezu zvažoval, zda vzdělání na některé z fakult VŠ je či není obsahově shodné se vzděláním na právnické fakultě, přičemž dospěl k závěru, že nelze dovodit shodu cílů, obsahu a metod výuky, jakož i požadavků kladených na studenty VŠ v porovnání se studenty právnických fakult. Zřízení VŠ nebylo chápáno jako náhrada právnické fakulty, ale jako prostředek ke zvýšení kvalifikace nikoli univerzálně-právní, ale rezortně specifické. Smyslem a účelem povinného zastoupení podle občanského soudního řádu je, aby žalobci, který sám nemá právnické vzdělání nebo u kterého tohoto vzdělání nedosáhl jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná, se dostalo kvalifikované právní pomoci advokáta, kterým podle zákona o advokacii může být po splnění dalších požadavků jen absolvent právnické fakulty vysoké školy. Je-li tedy v takovém případě stanoveno zastoupení advokátem, je třeba v zájmu kvalifikovaného zastoupení požadavek univerzálního právnického vzdělání vztáhnout i na jiného zástupce, který je zmocněn za žalobce jednat, v tomto případě na jeho zaměstnance. S ohledem na citovaným nálezem zjištěnou rozdílnost hodnotových a obsahových nároků studia a orientaci a dimenzi výuky na Vysoké škole ve srovnání se zaměřením studia na právnické fakultě vysoké školy dospěl Ústavní soud k závěru, že ve způsobu interpretace ustanovení § 250a o. s. ř. provedené Krajským soudem v Brně nelze spatřovat namítané porušení čl. 3 odst. 1 Listiny. Vzhledem k tomu, že dalším důvodem zastavení řízení byla vadná plná moc, přičemž tuto vadu stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě neodstranila, nelze v rozhodnutí krajského soudu spatřovat ani namítané porušení práva na soudní ochranu.
Vzhledem k výše uvedenému se argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti jeví Ústavnímu soudu jako zjevně neopodstatněná, a proto ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 31. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu