Paragrafiq Asistent a předplatné spouštíme už brzy. Děkujeme všem, kdo nám s vývojem a testováním pomohli.

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)

Spisová značka

IV. ÚS 317/96

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 1997-01-06Zpravodaj: Varvařovský PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:1997:4.US.317.96
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FOPodání: 1996-11-15Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení

Plný text

ÚS 317/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu J.Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. 11 To 218/96, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 4. 1996, sp. zn. 2 T 35/96,

t a k t o

Návrh se odmítá.

Od ů v o d n ě n í :

Dne 15. 11. 1996 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, ve kterém stěžovatel poukazuje na to, že byl odsouzen na základě zcela nedostačujících důkazů, neboť byli zamítnuti svědci obhajoby a tím došlo k porušení práva zaručeného mu v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl stěžovatel vyzván přípisem ze dne 22. 11. 1996, doručeným mu 25. 11. 1996, k odstranění vad návrhu ve lhůtě do 18. 12. 1996.

Dne 18. 12. 1996 Ústavní soud obdržel podání označené jako stížnost proti Okresnímu soudu v Nymburce a Krajskému soudu v Praze pro úmyslné porušení lidských práv a svobod, ve kterém 1

ÚS 317/96

stěžovatel v podstatě uvádí stejné argumenty jako v předcházejícím podání, aniž by odstranil vady návrhu, o kterých byl vyrozuměn.

Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že do dnešního dne stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, a proto mu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Na závěr Ústavní soud uvádí, že návrh, za předpokladu splnění požadovaných náležitostí, by byl nucen rovněž odmítnout, neboť nebyl podán v zákonné lhůtě šedesáti dnů (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.), která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě se jedná o usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 1996, č. j. 11 To 218/96-250, které nabylo právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 20. 6. 1996.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 1997 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj 2

Máte otázku k tomuto rozhodnutí?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací