Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2024 č. j. 26 Cdo 2546/2024-54, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. Stěžovatelka též uvedla, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu, neboť tu jsou důvody "pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě".
Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") a shledal, že stěžovatelčino podání trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla, přestože již v minulosti byla stěžovatelka na tento nedostatek opakovaně upozorňována s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
Stejně jako v jiných věcech je námitka podjatosti opět povšechná a nicneříkající.
Soudce zpravodaj proto podobně jako v dalších věcech mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj