Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele H. G., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020 č. j. 32 Cdo 3603/2019-553, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Československá obchodní banka, a. s., sídlem [adresa] Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 29. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu "v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 313/2018-399 ze dne 20. 6. 2019, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 444/2002".
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ke stížnosti nejsou přiloženy předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přitom řada z nich trpěla stejnými vadami; v těchto případech byl na nedostatky upozorněn (zejména s připomenutím, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu, resp. že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem) s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 282/18, sp. zn. I. ÚS1667/18, sp. zn. III. ÚS 1668/18, sp. zn. IV. ÚS 2255/18, sp. zn. II. ÚS 2897/19, sp. zn. II. ÚS 3050/19). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a podává ústavní stížnosti, jak uvádí, blanketním způsobem, s tím, že požádal Českou advokátní komoru o ustanovení právního zástupce, který podanou stížnost zdůvodní.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2020
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj