Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím. obecných soudů, zamítajícím návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 403/91 Obvodního soudu pro Prahu 4, stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že důvodem obnovy řízení je nález Ústavního soudu ČR ze dne 2. 2. 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93, neboť v tomto nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že usnesením o soudní rehabilitaci byly zrušeny i výroky o propadnutí majetku. To znamená, že se tím bez dalšího obnovilo i původní vlastnictví stěžovatelky k propadnutému majetku. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadených usnesení.
- 2 - IV. ÚS 325/97 K otázce právních účinků výroků o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku zaujal Ústavní soud stanovisko ze dne 11. 3. 1997, čj. P1. ÚS st. 4/97, v němž poukázal na to, že rozhodnutí o soudní rehabilitaci nekonstituují, a to bez dalšího, nabytí vlastnictví k nemovitostem, resp. k jinému majetku, u něhož byl vysloven trest propadnutí nebo zabrání. Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, váže totiž úpravu podmínek uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon, kterým je možno rozumět také zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (§ 19 a § 20). V souladu s tímto stanoviskem bylo také rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 4. 1997 ve věci sp. zn. IV. ÚS 20/97, odchylujícím se od právního názoru Ústavního soudu ČR, vysloveného v nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 173/95.
Vzhledem k uvedenému jeví se tedy ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm.c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 10. září 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj