Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost5× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 3258/15

Téma · generováno AIVyčerpání dovolání před ústavní stížností

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 6. 4. 2016Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.3258.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS Praha SOUD - OS Praha 9Napadený akt: rozhodnutí souduPodání: 5. 11. 2015Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl odsouzení, ale před podáním ústavní stížnosti nepodal dovolání, ačkoli o této možnosti byl poučen. Ústavní soud stížnost odmítl jako nepřípustnou, protože posouzení případných dovolacích důvodů náleží nejprve Nejvyššímu soudu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel dovolání podle § 265a trestního řádu. Platí to i tehdy, míní-li stěžovatel, že není dán zákonný dovolací důvod; jeho existenci musí nejprve posoudit Nejvyšší soud. Jde o projev subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace zásahů Ústavního soudu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.
    Zobrazit v textu
  • Tento závěr platí i tehdy, pokud má stěžovatel za to, že v daném případě není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Tuto otázku totiž musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného JUDr. Hanou Vršeckou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 9 To 503/2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 2 T 27/2015, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, a to v rozsahu výroků č. I, II a III a navazujících výroků. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání dvou zločinů znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a dalších trestných činů, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání.

Stěžovatel byl v napadeném usnesení Městského soudu v Praze poučen o možnosti podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Stěžovatel výslovně uvádí, že ústavní stížnost podává, aniž by ve věci podával dovolání, a odůvodňuje to tím, že zákon dovolání nepřipouští podat z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, a ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení § 265a trestního řádu podat proti usnesení Městského soudu v Praze mimořádný opravný prostředek - dovolání; o této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak nevyužil jí.

Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Tento závěr platí i tehdy, pokud má stěžovatel za to, že v daném případě není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Tuto otázku totiž musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2016 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj

Za správnost vyhotovení: [jméno]

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací