Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti J. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Nové Sedlo, zastoupeného Mgr. Milošem Menclem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, č. j. 11 Tdo 713/2018-31, a Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2018, č. j. 9 To 59/2018-294, a proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. prosince 2017, č. j. 38 T 118/2017-270, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Výše uvedeným rozsudkem uznal Okresní soud Praha - východ stěžovatele vinným ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku, za což jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Odvolání stěžovatele citovaným usnesením Krajský soud v Praze zamítl, následné dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá zásah do svých zaručených práv, zakotvených v čl. 7, 8 odst. 2, 12 odst. 1 a 2 a 37 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K zásahu do zaručených práv mělo dojít nezákonnou domovní prohlídkou, nesprávným vyhodnocením důkazů ve vztahu k věcem sloužícím k výrobě omamných a psychotropních látek a vlastnictví nalezené marihuany. Stěžovatel zpochybňuje zákonnost domovní prohlídky. Namítá především, že jako důkaz nelze použít poznatky policie získané po vstupu do bytu, který umožnil stěžovatelův bratr (osoba blízká), aniž by byl dříve vyslechnut a poučen o možnosti odmítnout výpověď, uškodil-li by osobě blízké. S ohledem na trestní řád a citované články Listiny může být relevantní usvědčující důkaz nacházející se v uzavřeném bytě získán pouze tehdy, umožnil-li vstup poučený obviněný nebo poučený svědek, což se ani v jednom případě nevztahuje na bratra stěžovatele; výpověď učiněná teprve po vstupu nemůže pochybení orgánu činného v trestním řízení zhojit (viz sp. zn. I. ÚS 677/03, III. ÚS 451/04, II. ÚS 2017/07 aj.). Policejní orgán nadto fakticky provedenou domovní prohlídku označil za ohledání místa činu. Podle stěžovatele je podstatné i to, že souhlas ke vstupu neposkytli všichni obyvatelé bytu. Policie České republiky pak zajištovala důkazy selektivně jen proti stěžovateli, který nebyl prohlídce přítomen, i přesto nalézací soud uvedl, že se jednalo o kontrolu bytu za účasti stěžovatele. Z uvedeného je podle stěžovatele zřejmé, že i soud hodnotil důkazy jednostranně v jeho neprospěch. Dále v ústavní stížnosti namítá, že předměty, jež měly sloužit k výrobě drog a které měly nést stěžovatelovy otisky prstů, jsou věci denní potřeby a použít je mohl (nejen výrobě drog) kdokoliv, kdo v bytě pobýval; na jiných věcech se přitom otisky prstů stěžovatele nenacházely. K nalezené marihuaně stěžovatel odkazuje na výpověď svědka, který uvedl, jak se k ní dostal a proč ji přinesl a nechal v bytě.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudům instančně nadřazen; na procesním postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, reaguje pouze při takovém pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, jež mají reálně negativní dopad na základní práva nebo svobody stěžovatele. Ne každý postup orgánu činného v trestním řízení, s nímž účastník řízení nesouhlasí a který se může jevit jako vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Stěžovatel především namítá protiprávnost vstupu policistů do jím obývaného bytu a nepoužitelnost přitom zajištěných důkazů. Policisté byli do bytu vpuštěni bratrem stěžovatele, rovněž obývajícím byt jejich matky, když pátrali po stěžovateli, kterého měli dodat do výkonu trestu odnětí svobody (18 měsíců) pro v té době pravomocný rozsudek za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a jedy. Jak je patrné z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatel proti nim opakovaně brojí a opakovaně předkládá stejné námitky; výklad základních práv a svobod, který při tom vytváří, ale není možné akceptovat. Dovolil-li bratr stěžovatele policistům vstup do jím obývaného bytu, nebylo porušeno právo na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 odst. 1 věta druhá Listiny) a jednání nemohlo zasáhnout ani právo odepřít výpověď podle čl. 37 odst. 1 Listiny. Stěžovatelem vytvořená konstrukce neobstojí a lze ji považovat jen za projev snahy zvrátit pro něj nepříznivý dopad odsuzujícího rozsudku. Nespokojenost stěžovatele není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti a je jen polemikou s právními závěry obecných soudů, které se důkladně vypořádaly s veškerými námitkami. Soudy se přitom zabývaly nejen námitkami stran vstupu policistů, ale i zajištěnými předměty, které při prohlídce bytu (hledání stěžovatele) pouhým pozorováním objevili a které jim byly bratrem stěžovatele vydány. Soudy zohlednily i výpovědi svědků týkající se nalezené marihuany. Opakuje-li stěžovatel v ústavní stížnosti námitky, jimiž se obecné soudy zabývaly a vypořádaly se s nimi v odůvodnění napadených rozhodnutí, může Ústavní soud na tato rozhodnutí bez dalšího odkázat. Postup soudů v projednávané věci nepřekročil meze dané trestním řádem ani čl. 2 odst. 2 a 8 odst. 2 Listiny, nezasáhl do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby ani obydlí (čl. 7 a 12 odst. 1 Listiny); soudy se případem stěžovatele dostatečně zabývaly, aby mohly učinit jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu, což řádně odůvodnily. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu