Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., proti „rozsudkům č. j. 3 T 105/2020, 4 T 25/2021, 10 T 7/2021 a 1 T 7/2022“, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podal dne 9. 11. 2025 ústavní stížnost, která trpěla několika vadami: nebyla sepsána advokátem (§ 30 odst. 1), nebyla k ní přiložena speciální plná moc udělená advokátovi (§ 31), neobsahovala důvody, pro které rozhodnutí stěžovatel napadá (§ 34 odst. 1), nebylo z ní zřejmé, jaká rozhodnutí stěžovatel napadal (§ 34 odst. 1) a nebyla k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku nebo mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 6).
2. Ústavní soud proto stěžovatele vyzval k odstranění vad ve lhůtě 1 měsíce. Stěžovatel byl poučen o tom, že pokud vady ve lhůtě neodstraní, bude jeho návrh odmítnut. Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 4. 12. 2025. Stěžovatel opakovaně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad (dne 2. 1. 2026 a dne 4. 2. 2026), neboť Českou advokátní komoru požádal o určení advokáta a ta o jeho žádosti ještě nerozhodla.
3. Dne 23. 2. 2026 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad potřetí, s tím, že Česká advokátní komora rozhodnutím ze dne 16. 2. 2026 č. j. 10.01-000730/25-0005 jeho žádost o určení advokáta zamítla a stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal správní žalobu. Stěžovatel proto požádal o prodloužení lhůty do doby pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze o správní žalobě, případně o dalších 60 dnů. Zároveň namítal, že prodlení způsobila Česká advokátní komora.
4. Nejsou-li vytknuté vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny, nemůže být návrh věcně projednán a Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítne.
5. Ústavní soud však prodloužení lhůty pro odstranění vad ústavní stížnosti neshledal účelné (srov. usnesení ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. II. ÚS 2415/21). Lhůta k odstranění vad uplynula již dne 5. 1. 2026, neboť Ústavní soud lhůtu k odstranění vad neprodloužil. Vyčkal ale na rozhodnutí České advokátní komory o žádosti o určení advokáta. Podmínka povinného zastoupení advokátem přitom musí být splněna již při podání ústavní stížnosti. Samotnou dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti pokládá Ústavní soud za dostatečnou pro zajištění advokátního zastoupení i sepsání kvalifikovaného podání. Vyzval-li Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad, poskytl mu tak již druhou šanci ke splnění povinnosti. Lhůta 1 měsíc byla přitom dostatečná, aby si stěžovatel mohl právní zastoupení opatřit i jiným způsobem než prostřednictvím žádosti o určení advokáta. Od zamítavého rozhodnutí České advokátní komory nadto uběhl již měsíc a stěžovatel měl fakticky na opatření právního zastoupení více než tři měsíce (od data, kdy obdržel výzvu k odstranění vad). Nesouhlas stěžovatele se zamítavým rozhodnutím České advokátní komory o určení advokáta nic na jeho povinnosti být zastoupen advokátem nemění. Zákonná povinnost být v řízení právně zastoupen platí bezvýjimečně a vadu spočívající v absenci právního zastoupení nemůže sám Ústavní soud zhojit. Stěžovatel nadto neodstranil ani jiné vytýkané vady ústavní stížnosti.
6. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj proto návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2026
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj