Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 3389/17

Téma · generováno AIDoplatek na bydlení a hmotné zabezpečení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 27. 2. 2018Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2018:4.US.3389.17.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: ÚŘAD PRÁCE - ÚP Praha MINISTERSTVO / MINISTR - práce a sociálních věcí SOUD - MS Praha SOUD - NSSNapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí správníPodání: 31. 10. 2017Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správySenát: JUDr. Tomáše Lichovníka (předseda), JUDr. Vladimíra Sládečka, JUDr. Davida Uhlíře

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla zamítnutí žádosti o doplatek na bydlení v hmotné nouzi a tvrdila porušení práva na hmotné zabezpečení a spravedlivý proces. Ústavní soud neshledal, že správní orgány a správní soudy postupovaly v rozporu se zákonem či ústavními právy. Ústavní stížnost proto jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1 Listiny lze ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny uplatnit jen v mezích prováděcího zákona, při zachování minimálního standardu dle čl. 4 odst. 4 Listiny. Konkrétní nárok na dávku pomoci v hmotné nouzi proto nelze dovozovat přímo z Listiny bez splnění zákonných podmínek. Ústavní soud přezkoumává výklad podústavního práva jen při extrémním vybočení z ústavních kautel.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud připomíná, že právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří zakotvené v čl. 30 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítá, představuje jedno z práv, jichž se lze v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato práva provádějí, za podmínky dodržení čl. 4 odst. 4 Listiny, jenž garantuje minimální standard daného práva (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08 ).
    Zobrazit v textu
  • Konkrétní nárok na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří nelze dovozovat přímo z citovaného ustanovení Listiny bez zohlednění podmínek, které pro realizaci tohoto práva stanoví zákon.
    Zobrazit v textu
  • V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti M. D., zastoupené JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 19. 12. 2014 č. j. 58104/2014/AAE, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 3. 2015 č. j. MPSV-UM/4902/15/4S-HMP, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016 č. j. 1 Ad 14/2015-90 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017 č. j. 3 Ads 276/2016-54, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Stěžovatelka současně požaduje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních orgánů. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních orgánů, které stěžovatelce nepřiznaly dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení podle zákona č. 111/2016 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen "zákon o pomoci v hmotné nouzi"), a následně i soudů, které tento postup aprobovaly. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Úřad práce, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, zamítl žádost stěžovatelky o přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, a to pro nesplnění podmínek vyplývajících z § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Odvolání stěžovatelky Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo") jako nedůvodné zamítlo a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Rozhodnutí ministerstva napadla stěžovatelka žalobou u Městského soudu v Praze, který ji jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud její kasační stížnost zamítl.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud předně konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních a správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 s. ř. s. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02). Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Stěžovatelka se snaží domoci, aby jí byla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. K námitkám uvedeným v ústavní stížnosti je však nutno poznamenat, že se jedná toliko o opakování argumentace použité v řízení před správními soudy, s níž se soudy již patřičným způsobem vypořádaly. Ústavní soud připomíná, že referenční kritéria pro posuzování napadených rozhodnutí tvoří ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat věc z hlediska aplikace podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soud připomíná, že právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří zakotvené v čl. 30 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítá, představuje jedno z práv, jichž se lze v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato práva provádějí, za podmínky dodržení čl. 4 odst. 4 Listiny, jenž garantuje minimální standard daného práva (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08). Tímto zákonem je v daném případě zákon o pomoci v hmotné nouzi. Konkrétní nárok na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří nelze dovozovat přímo z citovaného ustanovení Listiny bez zohlednění podmínek, které pro realizaci tohoto práva stanoví zákon. Ústavní soud ověřil, že správní orgány i oba soudy posoudily žádost stěžovatelky v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Zjištěný skutkový stav považuje Ústavní soud za dostatečný a jeho právní posouzení provedené správními soudy za logické, úplné a přesvědčivé. Správní soudy věnovaly dostatečnou pozornost vysvětlení významu a podmínek pro přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi, přesvědčivě a ústavně konformně vypořádaly všechny námitky, které však stěžovatelka opětovně vznáší v ústavní stížnosti. Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, není možné vykládat tak, že by se jí garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jejím představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze stěžovatelce přiznat požadovanou náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2018

JUDr. Tomáš Lichovník předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací