Usnesení ze dne 27. 11. 2012
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci návrhu stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. M. R., advokátem, AK se sídlem [adresa] proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 8. 2011 č. j. 34 C 598/2007-128 a Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012 č. j. 29 Co 566/2011-170, takto:
Výrok
Návrh označený jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem označeným jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů v jeho civilní věci pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 38 odst. 2 Listiny.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti tak, jak stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání předmětného návrhu předcházela ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2012. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli v minulosti opakovaně dostalo poučení o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, jež v řízeních o svých ústavních stížnostech nereflektoval, považoval Ústavní soud opětovné zprostředkování této informace za neefektivní a formalistické konání, a proto usnesením ze dne 12. 9. 2012 č. j. IV. ÚS 3415/12-4 stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění této vady, aniž by stěžovatele předtím k nápravě vyzval. Stěžovatel toto usnesení převzal dne 26. 9. 2012.
Dne 2. 10. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání vypracované zástupcem stěžovatele a označené jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012"; toto podání bylo datováno dnem 26. 9. 2012 a podáno k poštovní přepravě dne 1. 10. 2012. Teprve v tomto podání bylo uvedeno, že stěžovateli byl rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 29. 8. 2012 č. j. 2419/12 určen k zastupování v řízení před Ústavním soudem "ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 29 Co 566/2011-170" JUDr. M. R.. Přílohou tohoto návrhu byla plná moc udělená jmenovanému advokátovi stěžovatelem dne 6. 9. 2012, tedy ještě ve lhůtě k podání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu stanovené (ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona), neboť naříkaný rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli doručen - dle jeho vlastního tvrzení - 10. července 2012.
Z popsané chronologie procesních úkonů učiněných v řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti je patrno, že návrh označený jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" byl podán opožděně, pročež Ústavní soud jej odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 12. 9. 2012
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012 č. j. 29 Co 566/2011-170 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 8. 2011 č. j. 34 C 598/2007-128 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 5. 9. 2012 doručena ústavní stížnost, kterou si stěžovatel sepsal sám a ve které navrhl zrušení shora označených rozsudků.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2005, již osm ústavních stížností, z nichž sedm jich bylo odmítnuto pro neodstranění vad, zejména proto, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z těchto řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (např. v řízení sp. zn. III. ÚS 2932/10, sp. zn. II. ÚS 3050/10 aj.).
Podobně jako ve stěžovatelově věci vedené Ústavním soudem v řízení sp. zn. I. ÚS 251/11 vychází Ústavní soud z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. září 2012
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj