Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2017, č. j. 3 Tdo 985/2017-19, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. března 2017, č. j. 14 To 59/2017-269, a Okresního soudu v Táboře ze dne 9. února 2017, č. j. 1 T 171/2013-261, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podanou ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesením okresního soudu byl stěžovateli nařízen výkon trestu původně podmíněně odložený; následnou stížnost krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné. Stěžovatel tvrdí, že veden snahou využít všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, využil s odkazem na sjednocující stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 i mimořádný opravný prostředek, přestože jím napadené rozhodnutí není v taxativním výčtu § 265a odst. 4 trestního řádu.
Ústavní stížnost je částečně podaná po zákonné lhůtě a ve zbytku zjevně neopodstatněná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu je možné ústavní stížností brojit proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, mělo-li porušit základní práva nebo svobody, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Lhůtu k podání ústavní stížnosti tedy nelze odvodit od doručení rozhodnutí o nepřípustném opravném prostředku. Není-li dovolání přípustným procesním nástrojem ze zákona a nikoliv na základě úvahy Nejvyššího soudu (viz § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), bylo posledním procesním nástrojem usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, které bylo stěžovateli doručeno dne 18. dubna 2017, zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tak marně uplynula v pondělí 19. června 2017. Ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatel v podstatě požaduje přezkum a zrušení rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho dovolání proto, že je zákon nepřipouští; takové rozhodnutí není způsobilé zkrátit stěžovatele v jeho právech, ať na spravedlivý proces, anebo jakémkoliv jiném. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh opožděný i zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu