Výrok
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. srpna 2011 č. j. 49 Nc 4226/2008-87 se zrušuje.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 12. listopadu 2011, tj. ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a i v ostatním splňujícím veškeré požadované předpoklady jeho věcného projednání stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž byl potvrzen výrok II příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. ledna 2011 č. j. 025 EX 9386/08-23 vydaného soudním exekutorem JUDr. J. G., Exekutorský úřad Praha 6.
Stěžovatel, v exekučním řízení povinný, ve svém stížnostním návrhu nejprve podrobně popsal genezi své exekuční záležitosti co do náhrady nákladů exekuce a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 následně vytkl, že nereagoval na velkou část jeho námitek, jimiž své přesvědčení o nesprávnosti výroku soudního exekutora o nákladech exekučního řízení podložil. Pro uvedené se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Poté, co výslovně formuloval námitky, vůči nimž se obecný soud dle jeho názoru jakkoliv argumentačně v odůvodnění rozhodnutí nevymezil, domáhal se, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal k předmětné ústavní stížnosti účastník řízení vyjádření. V něm ve věci rozhodující soudkyně jednak odkázala na odůvodnění napadeného usnesení, jednak vyjádřila přesvědčení, dle něhož se soud se všemi námitkami stěžovatele směřujícími do příkazu k úhradě nákladů exekuce vypořádal.
Za účelem posouzení opodstatněnosti tvrzení obsažených v ústavní stížnosti, tudíž s cílem posoudit věc toliko z pohledu ústavněprávně relevantních tvrzení stěžovatele, nikoli co do jejího merita, vyžádal si Ústavní soud spis Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 49 Nc 4226/2008. V něm je založeno rovněž stěžovatelovo podání, v němž námitky proti výroku II příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. ledna 2011 č. j. 025 Ex 9386/08-23 vydaného soudním exekutorem JUDr. J. G., Exekutorský úřad Praha 6, formuloval (č. l. 73-75 spisu obecného soudu).
Ústavní soud je oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 1 odst. 1, čl. 83, čl. 85 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Ve své rozhodovací praxi deklaroval, jakými ústavněprávními vadami je zatíženo odůvodnění rozhodnutí, v němž obecný soud reaguje na konkrétní (přesně formulované) námitky stěžovatele způsobem naprosto nedostatečným [kupř. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471), nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)]. Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení [nález sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213), nález sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691), nález sp. zn. III. ÚS 151/06 ze dne 12. 7. 2006 (N 132/42 SbNU 57), nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371), nález sp. zn. I. ÚS 3184/07 ze dne 17. 4. 2008 (N 71/49 SbNU 61), nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)].
Zmíněnému pojmu adekvátně potom ve smyslu judikatury Ústavního soud nutno z pohledu mezí nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy) rozumět tak, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. "rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu" s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" [kupř. nález sp. zn. IV. ÚS 201/04 ze dne 5. 1. 2005 (N 3/36 SbNU 19), nález sp. zn. I. ÚS 729/2000 ze dne 8. 12. 2005 (N 224/39 SbNU 369), nález sp. zn. I. ÚS 116/05 ze dne 30. 5. 2006 (N 108/41 SbNU 349), nález sp. zn. IV. ÚS 787/06 ze dne 29. 1. 2007 (N 16/44 SbNU 201), nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)].
Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští.
V exekuční věci stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že pod aspektem naznačených kautel napadené rozhodnutí (konfrontováno s dílčími argumenty konkrétních námitek) co do náležitého obsahu odůvodnění neobstojí, když vypořádání se s argumenty stěžovatele - tak jak je jednotlivě vymezil - hned v několika ohledech (byť v té nejobecnější rovině) absentuje.
Nutno rovněž připomenout, že Ústavní soud v této souvislosti posuzuje toliko otázku, zda uplatněná námitka měla vztah k projednávané věci; přitom již zpravidla neposuzuje případný relevantní dopad na rozhodnutí ve věci samé, neboť je to právě obecný soud, který se potom obsahem této námitky musí zabývat. Jedná se tak v podstatě o věc principu - v této rovině se zobrazuje atribut právního státu zakazující libovůli; případy ignorování věcných námitek účastníků řízení zatěžují rozhodnutí soudů nepřezkoumatelností a tím v rovině potenciality libovůli umožňují [srov. nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17)].
Maje na zřeteli tyto parametry rozhodování justice právního státu, Ústavní soud v záhlaví označené usnesení pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Za splnění podmínek obsažených v § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. bylo tak rozhodnuto s upuštěním od ústního jednání.
Právní věta
Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení.