Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, č. j. 29 NSČR 21/2017-B-57, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2016, č. j. 1 VSOL 924/2016-B-48, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Ostravě osvobodil usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. KSOS 34 INS 23408/2011-B-34, stěžovatele (insolvenčního dlužníka) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení podle § 415 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona. Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesením ze dne 21. 11. 2016, č. j. 1 VSOL 924/2016-B-48, rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání zamítl usnesením ze dne 31. 7. 2017, č. j. 29 NSČR 21/2017-B-57.
Stěžovatel se domáhá ústavní stížností ze dne 7. 11. 2017 zrušení napadených usnesení, neboť je přesvědčený, že jimi byla porušena jeho ústavně chráněná práva. Ústavní soud však dříve, než věcně přezkoumal napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení. O návrhu stěžovatele na osvobození podle § 415 insolvenčního zákona bude Krajský soud v Ostravě teprve rozhodovat, stěžovatel se proti takovému rozhodnutí bude moci bránit prostřednictvím řádných, případně i mimořádných opravných prostředků, a tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Řízení o ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy především pokud byly neúspěšně vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000).
Dokud řízení před obecnými soudy neskončilo, nelze svá práva úspěšně hájit prostřednictvím ústavní stížnosti, ale v první řadě vyčerpáním veškerých (řádných i mimořádných) procesních prostředků nápravy. V nyní souzené věci však ještě znovu nerozhodl ani soud prvního stupně.
Ústavní stížnost je předčasná a soudce zpravodaj ji jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2017 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj