Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.B., zastoupené JUDr. T.P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2000, č.j. 5 Cmo 717/2000-55, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2000, č.j. 5 Cmo 717/2000-55, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2000, č.j. 37 Cm 712/95-44, s odůvodněním, že stěžovatelka (odpůrkyně) ve stanovené lhůtě neodstranila vady odvolání. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, neboť výzva k odstranění vad jí nebyla doručena. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Napadá-li tedy ústavní stížnost usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 11. 2000, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, není sporu o tom, že se přípustnost dovolání proti tomuto usnesení řídí ustanovením § 238a o.s.ř., ve znění platném do 1. 1. 2001. Z odst. 1 písm. f) cit. ustanovení pak vyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno. To je i případ stěžovatelky. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. 1. 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj