Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů I. D. a L. N., obou bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2340/2019-920 ze dne 25 července 2017, rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 58/2017-654 ze dne 8. listopadu 2017 a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 74 C 98/2013-429 ze dne 23. června 2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 1. listopadu 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelé brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelé v ní zároveň Ústavní soud žádají o poskytnutí dodatečné lhůty k odstranění vady jejich podání, neboť nejsou zastoupeni advokátem.
2. Podání stěžovatelů zjevně nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků podle § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelé domáhají; stížnost nadto zjevně nebyla sepsána advokátem (§ 30 zákona o Ústavním soudu).
3. Stěžovatelé byli v minulosti opakovaně Ústavním soudem poučeni, že právní zastoupení je věcí stěžovatelů a že neodstranění této vady vede k možnosti ústavní stížnost odmítnout bez věcného projednání (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2594/16 ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1595/19 ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1921/19 ze dne 18. 9. 2019, či sp. zn. IV. ÚS 2076/19 ze dne 19. 8. 2019).
4. Rovněž z podání v nyní projednávané věci je zjevné, že stěžovatelé si jsou vědomi požadavku povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť sami dokládají, že Českou advokátní komoru požádali o určení advokáta; jejich žádosti však byly zamítnuty dne 22. 10. 2019 a dne 23. 10. 2019, jak Ústavní soud telefonicky zjistil od České advokátní komory.
5. Ústavnímu soudu neunikla ani námitka podjatosti ze dne 8. listopadu 2019, soudce zpravodaj však ji nepovažoval za řádně uplatněnou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Námitka materiálně směřovala proti všem soudcům Ústavního soudu a stěžovatelé v ní nevylíčili konkrétní skutečnosti, které by měly podjatost jednotlivých soudců prokázat; u takto uplatněné námitky podjatosti všech soudců Ústavního soudu ostatně není nikoho, kdo by mohl v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, rozhodnout.
6. Za této situace Ústavní soud nepovažoval za nutné stěžovatelům ukládat dodatečnou lhůtu k odstranění vad a za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj