ÚS 353/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudů JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti R.C., zastoupeného JUDr. P.H., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 A 34/97, ze dne 20. 5. 1998, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel z důvodů, které podrobně ve své ústavní stížnosti rozvádí, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), rozhodnutí Vrchního soudu v Praze shora označené, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. 1. 1997, čj. 3061/95-3153, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 26. 6. 1995, čj. POZ/128/95. Tímto rozhodnutím pozemkový úřad zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím ze dne 15. 8. 1994, čj. POZ/2563/92, jímž bylo zastaveno řízení ve věci restitučního nároku, uplatněného stěžovatelem u uvedeného správního orgánu dne 22. 12. 1992.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 A 34/97, i vyjádřením Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti byl rozhodující fakt, který stěžovatel zcela pomíjí, totiž fakt, že se svým návrhem na obnovu řízení před správním orgánem domáhal obnovení řízení, které bylo zastaveno proto, že on sám svým dispozitivním úkonem vzal návrh na zahájení tohoto řízení zpět. Domáhat se obnovy tímto způsobem zastaveného řízení nelze již proto, že správní orgán neprováděl žádné hodnocení věci, o návrhu nerozhodoval meritorně a sám po zpětvzetí návrhu nemohl konat jinak, než řízení podle § 30 správního řádu zastavit, nehledě k tomu, že institut obnovy řízení je v podstatě prostředkem, jímž se odstraňuje překážka věci rozhodnuté, a tato v daném případě, kdy o návrhu nebylo rozhodováno věcně, dána není. Šlo tedy o rozhodnutí ryze procesní povahy, a proto i závěry uvedené v ústavní stížností napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze, který s odkazem na ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. řízení o žalobě stěžovatele zastavil, jsou zcela správné. Pro úplnost třeba dodat, že tento závěr není v rozporu s nálezem Ústavního soudu vydaným ve věci, sp. zn. IV. ÚS 353/98, který vycházel z odlišného skutkového stavu. Porušení čl. 36 odst. 2 Listiny tak Ústavní soud v daném případě neshledal, a proto ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu