Ústavní soud rozhodl o návrhu I. M., proti rozsudkům Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2746/2015-384 a 30 Cdo 2747/15-385, takto:
Výrok
Návrh se odmítá
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2015 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. I. ÚS 494/07, II. ÚS 493/07, IV. ÚS 495/07, III. ÚS 613/07, IV. ÚS 631/07, III. ÚS 681/07, III. ÚS 710/07, III. ÚS 398/13).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj