Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelky J. S., právně zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013 č. j. 25 Cdo 695/2012-400, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 22. 11. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího soudu.
Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným rozsudkem byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2011 č. j. 56 Co 127/2011-352 a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 10. 2010 č. j. 14 C 327/2006-333 s tím, že věc byla vrácena Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Stěžovatelce je tak opětovně dána možnost uplatňovat svá práva před obecnými soudy a ústavní stížnost je tak třeba vnímat jako předčasně podanou. Řízení před obecnými soudy nelze v tuto chvíli považovat za skončené a nebyla tak naplněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vychází též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Opětovně je tak nutno zdůraznit, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2014
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj