Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 3567/16

Téma · generováno AIVydržení vlastnického práva a ústavní stížnost

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 11. 2016Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.3567.16.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - KS Hradec Králové SOUD - OS JičínNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 27. 10. 2016Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal určení vlastnictví nemovitostí, které měly být podle obecných soudů nabyté vydržením a následně darovány. Ústavní soud stížnost odmítl, protože obecné soudy své závěry srozumitelně odůvodnily a nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv. Zdůraznil, že opožděný postup mohl umožnit vydržení vlastnického práva.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud není další instancí pro přezkum správnosti aplikace jednoduchého práva, není-li tvrzeno a zjištěno vykročení obecných soudů z ústavního rámce. V okolnostech věci nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani vlastnické právo a právo dědit podle čl. 11 odst. 1 Listiny; stěžovatelka měla včasným postupem zabránit vydržení vlastnického práva. Ústavní stížnost byla proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - takové pochybení v daném případě ovšem nezjistil.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem ke všem skutkovým okolnostem případu musí Ústavní soud potvrdit názor Nejvyššího soudu, že stěžovatelka měla postupovat v souladu se zásadou vigilantibus iura scipta sunt - bdělým náleží práva - tím by zabránila vydržení vlastnického práva.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud neshledal, že by posuzovaná věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti V. C., zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 22 Cdo 181/2016-794, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 19 Co 91/2015-653, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 9. 2014, č. j. 11 C 123/2006-542, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Okresní soud v Jičíně určil rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. 11 C 123/2006-542, že vlastníkem pozemku a budovy je žalobce (M. N.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobci v průběhu řízení podařilo prokázat, že předmětné nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy od žalované ad 2., která byla v době převodu těchto nemovitostí na žalobce jejich výlučným vlastníkem, neboť sporný spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální 1/2 žalovaná ad 2. nabyla vydržením ke dni 12. 10. 1992. Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, č. j. 19 Co 91/2015-653, rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení s odůvodněním, že řízení není postiženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud se zcela shodl se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu.

Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 22 Cdo 181/2016-794, dovolání stěžovatelky s odůvodněním, že nebyly vymezeny podmínky jeho přípustnosti podle § 237 o. s. ř.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 27. 10. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva vlastnit majetek včetně práva na dědictví podle čl. 11 odst. 1, do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod a do principu právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Porušení základních práv spatřuje v tom, že obecné soudy rozhodovaly v rozporu s hmotným i procesním právem, neboť jí upřely vlastnické právo k nemovitosti, které měla nabýt na děděním po své matce. Rozhodnutí jsou navíc podle stěžovatelky nepřezkoumatelná, jelikož neobsahují nezbytná skutková zjištění.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - takové pochybení v daném případě ovšem nezjistil. Obecné soudy jasně, srozumitelně a logicky uvedly důvody, na základě kterých o určení vlastnického práva rozhodly, a stěžovatelka ani nenamítá skutečnosti opravňující Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušit. Argumentuje porušením jednoduchého práva, k jehož přezkumu ovšem není Ústavní soud vůbec oprávněn - stížnost zcela postrádá ústavně právní argumentaci. Ve své podstatě stížnost obsahuje jen polemiku se závěry obecných soudů ve snaze postavit Ústavní soud do role přezkumného orgánu třetího stupně.

Ve věci nebylo zjištěno porušení práva na spravedlivý proces. Nalézací soud věnoval dokazování příkladnou pozornost a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl ke skutkovému závěru, který považuje za správný i odvolací soud. Zjištěný skutkový stav obecné soudy právně zhodnotily přezkoumatelným způsobem a uvedly úvahy, jimiž se při hodnocení řídily. Rozhodnutí nelze označit za nepřezkoumatelná, jak namítá stěžovatelka, ale právě naopak. Stěžovatelka dostala dostatečný prostor k uplatnění svých námitek, které soudy řádně vypořádaly; v jejím neúspěchu nelze spatřovat porušení žádného ústavně chráněného práva.

Vzhledem ke všem skutkovým okolnostem případu musí Ústavní soud potvrdit názor Nejvyššího soudu, že stěžovatelka měla postupovat v souladu se zásadou vigilantibus iura scipta sunt - bdělým náleží práva - tím by zabránila vydržení vlastnického práva. Ochranu neodpovědnému postupu stěžovatelky nelze poskytnout; zůstavitelka zemřela již v roce 1974 a dědické rozhodnutí z roku 1982 bylo napadeno až v roce 1995. Stěžovatelka se o vlastnické právo připravila sama svým neodpovědným postupem, nejedná se tak o porušení práva vlastnit majetek či práva na dědictví.

Ústavní soud neshledal, že by posuzovaná věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací