IV. ÚS 359/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti JUDr. ing. M.M., zastoupené advokátem JUDr. I.M., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, čj. 13 Cmo 142/97-22, ze dne 30. 6. 1997,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (vydaného v řízení o tzv. incidenční žalobě konkurzního věřitele podané podle § 24 odst. I zákona č. 328/1991 Sb.), jímž uvedený soud, jako soud odvolací, změnil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, čj. 17 Cm 301/96-14, ze dne 25. 2. 1997, v napadeném výroku o nákladech řízení tak, že žalobci - Ž. - stanovil povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 2.150,- Kč. Své rozhodnutí o výši nákladů řízení odůvodnil soud ustanovením § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přitom stěžovatel je přesvědčen o tom, že při rozhodnutí o výši nákladů řízení mělo být použito ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva, přičemž za cenu práva se považuje hodnota pohledávky, tj. hodnota práva na zaplacení. Nesprávnou aplikací advokátního tarifu v napadeném rozhodnutí tak podle stěžovatele došlo k porušení ústavně zaručených práv daných ustanovením čl. 28 Listiny základních práv a svobod per analogiam i práv zaručených čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky ministra spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
2 IV. ÚS 359/97 Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 17 Cm 301/96, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud v dané věci nemá důvodu odchylovat se od názoru vysloveného v usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 341/97, ze dne 26. 2. 1998, v němž byla řešena stejná problematika aplikace ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při rozhodování o nákladech řízení v řízeních o incidenční žalobě konkurzního věřitele, v němž zaujal názor, že výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upraveno - s možnými korekcemi, s přihlédnutím k povaze věci podle jednotlivých typů tak, jak je v dlouhodobé praxi lze postřehnout, a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoliv zasahovalo. V podstatě ze stejných důvodů byla proto i tato ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno se věcně zabývat spojeným návrhem na zrušení napadeného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu