Odůvodnění
I. Dne 26. 10. 2004 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost pana S. S., jíž brojí proti průtahům v řízení způsobeným Okresním soudem ve Zlíně ve věci 27 Nc 5/2002. Uvedeným postupem soudu mělo dojít k zásahu do základního práva, jež je garantováno v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a základních svobod. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal prostředky, které zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Stěžovatel má k dispozici procesní prostředek, který zákon označuje jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, o němž je vedeno řízení před obecnými soudy. Zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mimo jiné mění i zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byl s účinností od 1. 7. 2004 zaveden do českého právního řádu shora uvedený procesní prostředek, který má vést k odstranění průtahů v řízení před obecnými soudy, a to rozhodnutím v rámci soustavy obecných soudů samých. Z ústavní stížnosti ani z vyžádaného soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel tento nový procesní prostředek k ochraně svého práva na spravedlivý proces chápaný v jeho časové dimenzi využil, a proto je třeba nyní podávanou ústavní stížnost chápat jako podání předčasné. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. 5. 2005
JUDr. Michaela Židlická soudce zpravodaj