Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Bazcom, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 37 EC 4192/2009-35 ze dne 12. září 2011 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejích práv zaručených čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a na omezení práva soutěžitele na podnikání zakotveného v čl. 26 Listiny, domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatelky - právního nástupce Dopravního podniku města Ústí nad Labem - proti žalovanému M. Š. (dále jen "žalovaný") o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku stěžovatelce zaplatit. Dále bylo žalovanému uloženo nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého v záhlaví citovaného rozhodnutí Okresní soud v Ústí nad Labem podrobně zdůvodnil, proč stěžovatelce nepřiznal dále požadované náklady představující odměnu za zastoupení advokátem, které považoval za neúčelně vynaložené.
Projednávanou ústavní stížností napadené rozhodnutí stěžovatelka napadá ze stejných důvodů, jaké uvádí v ústavní stížnosti, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3259/11, přičemž uvedenou ústavní stížností napadené rozhodnutí je založeno na shodné argumentaci jako rozhodnutí v záhlaví uvedené.
Aniž by tak bylo zapotřebí rekapitulovat námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti, stejně jako odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí, může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, a to ze stejných důvodů, jako tomu bylo u shora uvedené ústavní stížnosti stěžovatelky, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3259/11 a která byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. listopadu 2011, doručeným stěžovatelce dne 24. listopadu 2011. Ústavní soud nepovažuje za potřebné v tomto usnesení obsaženou argumentaci opakovat, a proto na ni pouze odkazuje.
Ústavní soud uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2011
Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu