Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. V., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem Advokátní kanceláře JUDr. PhDr. Oldřich Choděra a spol., se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2006 sp. zn. 6 To 111/2006, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se stěžovatel domáhal zrušení v jeho trestní věci vydaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2006 sp. zn. 6 To 111/2006.
Jak Ústavní soud zjistil v průběhu řízení o ústavní stížnosti, citované rozhodnutí obecného soudu bylo ke stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona, podané ve prospěch stěžovatele, zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2006 sp. zn. 4 Tz 127/2006 s tím, že jím byl porušen zákon v neprospěch stěžovatele a věc se vrací jmenovanému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když se jeho věc objektivně znovu "navrátila" do stadia stížnostního řízení, přičemž takto ani není pravomocně skončena.
Z toho důvodu byl návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2006