Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. A. B., JUDr. Š. K., bytem [adresa] zastoupených Mgr. V. E., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2001, čj. 25 C 46/97-87. Posledně uvedeným rozsudkem byl zamítnut jejich návrh na určení, že žalovaní 1) - 5) (mezi nimi i stěžovatelé) jsou vlastníky každý ideální 1/5 specifikovaných nemovitostí v k.ú. M. Stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy jim neposkytly ochranu a nevypořádaly se s jimi uplatněnou námitkou vydržení. Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost pokládá za nedůvodnou a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 25 C 46/97, z něhož zjistil, že proti napadenému rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé dovolání. Z toho důvodu dopisem ze dne 24. 9. 2002 (doručení vykázáno dne 25. 9. 2002) právní zástupkyni stěžovatelů sdělil, že o ústavní stížnosti rozhodne poté, co obdrží kopii rozhodnutí dovolacího soudu. Dne 4. 6. 2003 obdržel Ústavní soud kopii rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, čj. 22 Cdo 256/2003-79. Tímto rozsudkem dovolací soud zrušil ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2001, čj. 25 C 46/97-87, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V důsledku těchto skutečností nastal stav, kdy věc stěžovatelů bude znovu projednávána obecnými soudy. Stěžovatelé tudíž nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje a jejich ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2003
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj