Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Z.V., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2000, č.j. 30 Cdo 388/99-59, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 19. 6. 2000 doručena ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2000, č.j. 30 Cdo 388/99-59. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak vyplývá z napadeného rozsudku, Nejvyšší soud ČR rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 1998, č.j. 30 Co 529/98-40 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z uvedeného plyne, že teprve poté, co Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci rozhodne, bude splněna podmínka ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tj. bude se jednat o pravomocné rozhodnutí
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. 7. 2000
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj