Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti obchodní společnosti REALIS-INVEST, s. r. o., sídlem [adresa] Ostrava, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2025 č. j. 30 Cdo 1836/2025-165, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2025 č. j. 35 Co 15/2025-139 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2024 č. j. 12 C 124/2024-113, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a České republiky - Český úřad zeměměřický a katastrální, sídlem [adresa] Praha 8 - Kobylisy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě (zřejmě jeho čl. 1 - pozn. ÚS).
2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala částky 134 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci tvrzeným nesprávným úředním postupem vedlejší účastnice. Její organizační složkou Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj - Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou měla být stěžovatelce způsobena škoda tím, že na základě rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013-222 bylo vymazáno zástavní právo ve výši 53 000 000 bývalých rakouských šilinků (134 250 000 Kč) zapsané ve prospěch stěžovatelky na konkrétních pozemcích.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 žalobu zamítl, neboť výmaz má charakter rozhodnutí, nikoli nesprávného úředního postupu. Stěžovatelka tak nemůže napadat nesprávný úřední postup. Dané rozhodnutí navíc nebylo zrušeno či změněno ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.
4. Městský soud v Praze shledal závěry správnými a dodal, že odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemá bez dalšího za následek zánik zástavního práva a ani nemá (nemohlo mít) vliv na možnost realizace tohoto práva, proto namítaná škoda vůbec nevznikla.
5. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že jeden z právních závěrů odvolacího soudu, který je sám o sobě postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby (absence vzniku škody), nebyl dovoláním relevantně zpochybněn. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka bez bližší argumentace uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu je "přepjatě formalistické" a došlo jím k "odmítnutí spravedlnosti", když dovolání nepřezkoumal meritorně. 7. Dále tak jako v řízení před obecnými soudy zpochybňuje rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013-222, na jehož základě bylo zástavní právo vymazáno, resp. postup soudu v daném řízení. Opětovně popisuje, v čem měl spočívat tvrzený nesprávný úřední postup katastrálního úřadu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumentaci směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013-222, na základě něhož rozhodoval katastrální úřad. Nalézacím i odvolacím soudem však bylo přehledně vysvětleno, že obsah tohoto rozhodnutí, ani procesní postup soudu v daném řízení, není předmětem řízení o náhradě škody týkajícího se tvrzeného pochybení katastrálního úřadu. Argumentace stěžovatelky se tak zcela míjí s napadenými rozhodnutími a stěžovatelka na v nich obsažené logické a dostatečně odůvodněné závěry nijak nereaguje.
11. Soudy zdůvodnily, že výmaz zástavy je činěn rozhodnutím, a případné náhrady škody se nelze domáhat vůči tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu katastrálního úřadu. Stěžovatelka tento závěr nijak v ústavní stížnosti nevyvrací a setrvává na argumentaci založené na nesprávném úředním postupu. Navíc, i kdyby stěžovatelka namítala nezákonnost rozhodnutí, nebude splněna podmínka § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
12. Stejně tak se stěžovatelka nijak nevymezuje vůči závěru městského soudu (vycházejícímu z judikatury Nejvyššího soudu) o absenci škody, resp. o tom, že pouhé odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemůže mít samo o sobě za následek zánik zástavního práva.
13. Závěr Nejvyššího soudu, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, je nutno relevantně zpochybnit každou z nich, není sám o sobě nijak problematický. Je naopak trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatelka sice tvrdí přepjatý formalismus Nejvyššího soudu, ale jeho závěr, že dovoláním relevantně nezpochybnila závěr odvolacího soudu o absenci vzniku škody, nijak konkrétně nevyvrací.
14. Konečně stěžovatelka nepředkládá jakoukoli argumentaci proti závěru městského soudu o tom, že škoda postupem katastrálního úřadu nevznikla, ačkoli jde o nutnou podmínku úspěchu v řízení o náhradě škody.
15. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu