Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 16. července 2025 č. j. MD-40535/2025-160/3 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. května 2025 č. j. MHMP 617767/2025/Bur, za účasti Ministerstva dopravy a Magistrátu hlavního města Prahy, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Ústavy.
2. V květnu 2023 kontrolovala hlídka Policie ČR stěžovatele, který řídil motorové vozidlo. V časech 17:15 a 17:23 sice odmítl dechovou zkoušku, nicméně později v 18:31 se dechové zkoušce podrobil, přičemž výsledek byl 0,00 ‰ alkoholu v dechu. Stěžovatel tedy z místa kontroly odjel a považoval věc za vyřešenou.
3. V původním správním řízení (ukončeným příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 7. 2023 č. j. MHMP 1485089/2023/Dba) byl stěžovatel uznán vinným z přestupků (překročení maximální povolení rychlosti, nepředložení dokladů a nepodrobení se zkoušce na přítomnost alkoholu) a byla mu uložena pokuta ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci příkazu. Proti tomuto příkazu stěžovatel nikterak nebrojil.
4. V roce 2025 podal stěžovatel žádost o obnovu řízení. Za novou skutečnost považoval zjištění o existenci úředního záznamu o dechové zkoušce. Namítá, že stát nemůže jednou občana uznat za střízlivého a podruhé ho trestat jako osobu, která střízlivost neprokázala. Správní orgány podle něj tak vycházely z neúplných informací, neboť záznam o dechové zkoušce nebyl součástí spisu původního správního řízení. Magistrát a následně ministerstvo dopravy nicméně žádost zamítly s odůvodněním, že stěžovatel o dechové zkoušce věděl již v době původního řízení a tudíž se nejedná o dříve neznámou skutečnost.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že správní orgány přistupovaly k institutu obnovy řízení formalisticky, v důsledku čehož legalizovaly zjevný rozpor mezi formálním rozhodnutím o vině a materiální pravdou. Namítá, že uložení pokuty a především zákaz řízení představují zásah do práva na vlastnictví a výkon povolání. Stěžovatel je profesionální řidič a řidičské oprávnění je pro něj nezbytnou podmínkou pro výkon povolání a jediným zdrojem obživy. Uložení ročního zákazu řízení mělo pro stěžovatele devastující a nevratné následky.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
7. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Těmito prostředky byly správní žaloba proti rozhodnutí o obnově řízení a kasační stížnost (srov. usnesení ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 207/05), neboť ochranu proti rozhodnutím správního orgánu poskytují soudy ve správním soudnictví. Stěžovatel tudíž ještě před tím, než podal ústavní stížnost, měl v této věci podat žalobu ve správním soudnictví, což neučinil (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2015 č. j. 8 As 193/2014-35).
8. V posuzované věci se ani neuplatní výjimka z povinnosti vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Posuzovaná věc totiž nijak nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a stěžovatel nic relevantního v tomto smyslu ani netvrdí. Ani výjimku spočívající v průtazích v řízení o opravném prostředku nelze aplikovat, protože stěžovatel procesní prostředky obrany ve správním soudnictví vůbec nevyužil.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2026
Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj