Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2005 o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. O. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 To 18/2004, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 16 T 39/2003, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 4. 11. 2004, doplněnou podáním ze dne 7. 2. 2005, stěžovatel napadl shora označené rozsudky obecných soudů, kterými byl uznán vinným trestným činem loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, když tvrdil, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 11. 2004 a ze dne 1. 6. 2005 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze napadeného ústavní stížností i dovolání, které bylo shledáno důvodným, a že Nejvyšší soud ČR zrušil usnesením ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 7 Tdo 246/2005-I. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 To 1/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 16 T 39/2003, a Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za situace, kdy ústavní stížností napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze byla zrušena, tato právně neexistují a nemohou být předmětem ústavního přezkumu. Ústavní soud tedy ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona o Ústavním soudu) a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2005
Miloslav Výborný, v.r. soudce zpravodaj Za správnost vyhotovení: [jméno]