Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti interStroj, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem [adresa] proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Městským soudem v Brně dne 2. 10. 2014, sp. zn. 70 Nt 1358/2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím byla nařízena a dle něj i posléze vykonána prohlídka budovy bez č. p. nacházející se v areálu Válcoven Trub Chomutov, vlastníka obchodní společnosti Z-Group Steel Holding, a. s., evidované na listu vlastnictví X1 pro katastrální území [k.ú.] I, obec Chomutov, okres Chomutov, vedené u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, stojící na pozemku p. č. X2, vlastníka obchodní společnosti BENT HOLDING, a. s., evidovaném na listu vlastnictví X3 pro katastrální území [k.ú.] I, obec Chomutov, okres Chomutov, vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, a užívané stěžovatelkou.
Proti uvedenému příkazu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Porušení svých práv spatřuje stěžovatelka v tom, že z příkazu k prohlídce podle ní nijak nevyplývá potřeba zajistit dokumenty potřebné pro trestní řízení právě prohlídkou jiných prostor a pozemků, přičemž není ani zřejmé, proč nelze s ohledem na princip proporcionality a zásadu zdrženlivosti použít jiných způsobů, které zná trestní řád pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení a které přitom nejsou spojeny se zásahem do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí. Stěžovatelka pak především namítá, že neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu není v příkazu k prohlídce žádným způsobem blíže specifikována a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, odůvodnění příkazu k prohlídce je dle jejího názoru zcela obecné, a není v něm ani zdůvodněno, proč v daném případě není možné provedení takového úkonu odložit na pozdější stádium trestního řízení. Stěžovatelka je navíc přesvědčena, že k provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného nebyly ani faktické důvody. Jestliže orgány činné v trestním řízení trestní stíhání před provedením dané prohlídky nezahájily, ač tak učinit mohly, a namísto toho tuto prohlídku jiných prostor a pozemků bez řádného zdůvodnění provedly jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak za dané situace absenci tohoto odůvodnění již podle stěžovatelky nelze považovat za pouhé formální pochybení, nýbrž za případ, kdy pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného chybějí i věcné důvody. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla. Závěrem navrhla, aby Ústavní soud napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků zrušil, příslušnému policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky, jakož i přikázal obnovit stav před jejich porušením navrácením stěžovatelce během prohlídky vydaných či odňatých věcí.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného příkazu k prohlídce i okolnosti případu, včetně souvisejících právních sporů, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V souvislosti s ústavní stížností stěžovatelky je třeba zmínit, že Ústavní soud se již danou kauzou zabýval, a to v rámci posuzování ústavní konformity příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 70 Nt 1357/2014 ze dne 2. 10. 2014, a to nejprve na základě ústavní stížnosti samotné společnosti Z-Group Steel Holding, a. s., která již byla posouzena jako zjevně neopodstatněná (viz usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3497/14), posléze i na základě ústavní stížnosti stěžovatelky samé, přičemž i tu Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou odmítl (viz usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14). Všechny ústavní stížnosti jsou založeny téměř na identických námitkách. Za dané situace tak nelze očekávat, že by tyto námitky směřující proti příkazu k prohlídce, který se od předchozího liší toliko jinými nemovitostmi, v nichž má být prohlídka vykonána, obsahově je však stejný, resp. sleduje naprosto identický cíl a je též stejně odůvodněn, nyní Ústavní soud posoudil odlišně. Na závěry, které jsou obsaženy v usneseních sp. zn. IV. ÚS 3497/14 a sp. zn. I. ÚS 3655/14 a které jsou tudíž stěžovatelce dobře známy, tak lze pro stručnost zcela odkázat. Opakování téže argumentace ještě v dalším usnesení, s níž se již stěžovatelka beztak seznámila, tak pokládá Ústavní soud za nadbytečné. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. srpna 2015
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu