Plný text
ÚS 386/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ministerstva financí ČR - Generálního ředitelství cel, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 13 Cmo 66/99-13, ze dne 24. 5. 1999, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, čj. 30 Cm 212/98-5, ze dne 28. 1. 1999, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, z důvodů podrobně rozvedených, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Jak je patrno z k ústavní stížnosti přiložených rozhodnutí, bylo druhým z nich - usnesením odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze - ze dne 24. 5. 1999 potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 1. 1999, jímž tento soud zastavil řízení o návrhu stěžovatele na určení, že pohledávka proti úpadci ve výši 1.297,- Kč z titulu úroku z prodlení je po právu, s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému správnímu orgánu - Ministerstvu financí ČR - Generálnímu ředitelství cel. Odvolací soud tedy ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu I. stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu. Proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu ustanovení § 238a odst. l písm. d) o.s.ř. přípustné dovolání, které však - alespoň to z obsahu ústavní stížnosti není patrno - podáno nebylo, a proto je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a proto musela být ústavní stížnost jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta, aniž se mohl Ústavní soud dále zabývat spojeným návrhem na zrušení části ustanovení § 23 odst. 2 a § 23 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., neboť návrh na zrušení zákonných ustanovení podaný podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. sleduje vždy osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2000
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj